diff options
Diffstat (limited to '13083-8.txt')
| -rw-r--r-- | 13083-8.txt | 4484 |
1 files changed, 4484 insertions, 0 deletions
diff --git a/13083-8.txt b/13083-8.txt new file mode 100644 index 0000000..17a2cfd --- /dev/null +++ b/13083-8.txt @@ -0,0 +1,4484 @@ +The Project Gutenberg eBook, R.U.R., by Karel Čapek + + +This eBook is for the use of anyone anywhere at no cost and with +almost no restrictions whatsoever. You may copy it, give it away or +re-use it under the terms of the Project Gutenberg License included +with this eBook or online at www.gutenberg.org + + + + + +Title: R.U.R. + +Author: Karel Čapek + +Release Date: August 2, 2004 [eBook #13083] + +Language: Czech + +Character set encoding: CP-1250 + + +***START OF THE PROJECT GUTENBERG EBOOK R.U.R.*** + + +Thanks to Curtis Weyant and Al Haines for creating plain text from HTML. +The HTML came from an anonymous donor. + + + + +Karel Čapek + +R.U.R. + +(Rossum´s Universal Robots) + +Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích + + + +OSOBY + + + +Harry Domin: centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů +Inž. Fabry: generální technický ředitel R.U.R. +Dr. Gall: přednosta fyziologického a výzkumného oddělení R.U.R. +Dr. Hallemeier: přednosta ústavu pro psychologii a výchovu robotů R.U.R +Konzul Busman: generální komerční ředitel R.U.R. +Stavitel Alquist: šéf staveb R.U.R. +Helena Gloryová +Nána: její chůva +Marius: Robot +Sulla: Robotka +Radius: Robot +Damon: Robot +1. Robot +2. Robot +3. Robot +4. Robot +Primus: Robot +Helena: Robotka +Robotský sluha +a četní Roboti + +Domin: v předehře asi osmatřicetiletý, vysoký, oholený + +Fabry: rovněž oholený, plavý, vážné a jemné tváře + +Dr. Gall: drobný, živý, snědý, s černým knírem + +Hallemeier: ohromný, hřmotný, se zrzavým anglickým knírem a zrzavým + kartáčem vlasů + +Busman: tlustý, plešatý, krátkozraký žid + +Alquist: starší než ostatní, nedbale oblečený, dlouhých, prošedivělých + vlasů a vousů + +Helena: velmi elegantní + +Ve vlastní hře všichni o deset let starší. + +Roboti v předehře oblečeni jako lidé. Jsou úsečná v pohybech i +výslovnosti, bezvýrazných tváří, upřeného pohledu. Ve vlastní hře mají +plátěné blůzy v pasu stažené řemenem a na prsou mosazné číslo. + +Po předehře a druhém aktu přestávka. + + + + +Předehra + + + +Ústřední kancelář továrny Rossum s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny +v průčelní stěně pohled na nekonečné řady továrních budov. Vlevo další +ředitelské místnosti. + +Domin: (sedí u velikého amerického psacího stolu v otáčecím křesle. Na + stole žárovka, telefon, těžítka, pořadač dopisů, atd., na stěně vlevo + veliké mapy s lodními a železničními liniemi, veliký kalendář, hodiny, + jež ukazují něco málo před polednem; na stěně vpravo tištěné plakáty: + "Nejlacinější práce: Rossumovi Roboti" "Tropičtí Roboti, nový vynález. + Kus 150 d." "Každý si kup svého Robota!" "Chcete zlevnit svoje + výrobky? Objednejte si Rossumovy Roboty." Dále jiné mapy, dopravní + lodní řád, tabulka s telegrafickými záznamy kursů atd. V kontrastu k + této výzdobě stěn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý + stůl, pohovka, kožená klubovní křesla a knihovna, v níž místo knih + stojí láhve s vínem a kořalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu + psací stroj, na němž píše dívka Sulla.) + +Domin: (diktuje) "--že neručíme za zboží poškozené dopravou. Upozornili + jsme vašeho kapitána hned při nakládání, že loď je nezpůsobilá k + dopravě Robotů, takže zkáza nákladu nepadá na náš účet. Znamenáme se-- + za Rossum s Universal Robots--" Hotovo? + +Sulla: Ano. + +Domin: Nový list. Friedrichswerke, Hamburk.--Datum.--"Potvrzujeme + objednávku patnáct tisíc Robotů--" (zazvoní domácí telefon. Domin jej + zvedne a mluví do něho) Haló--Zde centrální--ano.--Zajisté. Ale + ano, jako vždycky.--Ovšem, kabelujte jim.--Dobrá--(zavěsí telefon) + Kde jsem přestal? + +Sulla: Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R. + +Domin: (zamyšleně) Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R. + +Marius: (vstoupí) Pane řediteli, nějaká dáma prosí-- + +Domin: Kdo? + +Marius: Nevím. Podává vizitku. + +Domin: (čte) Prezident Glory.--Že prosím. + +Marius: (otevře dveře) Račte, paní. + +(vejde Helena Gloryová. Marius odejde) + +Domin: (vstane) Račte. + +Helena: Pan centrální ředitel Domin? + +Domin: Prosím. + +Helena: Jdi k vám-- + +Domin:--s lístkem prezidenta Gloryho. To stačí. + +Helena: Prezident Glory je můj otec. Jsem Helena Gloryová. + +Domin: Slečno Gloryová, je pro nás neobyčejnou ctí, že--že-- + +Helena:--že vám nemůžeme ukázat dveře. + +Domin:--že smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím, posaďte se. + Sullo, můžete odejít. (Sulla odejde) + +Domin: (usedne) Čím mohu posloužit, slečno Gloryová? + +Helena: Já jsem přijela-- + +Domin:--podívat se na naši tovární výrobu lidí. Jako všechny návštěvy. + Prosím, beze všeho. + +Helena: Myslela jsem, že je zakázáno-- + +Domin:--vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem přijde s něčí + vizitkou, slečno Gloryová. + +Helena: A vy ukážete každému ... ? + +Domin: Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, je tovární tajemství. + +Helena: Proč mne nenecháte domluvit? + +Domin: Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného? + +Helena: Chtěla jsem se jen zeptat-- + +Domin:--zda bych vám zcela výjimečně neukázal naši továrnu. Ale zajisté, + slečno Gloryová. + +Helena: Jak víte, že jsem se na to chtěla ptát? + +Domin: Všichni se ptají stejně. Vstane. Ze zvláštní úcty, slečno, vám + ukážeme víc než jiným a--jedním slovem-- + +Helena: Děkuji vám. + +Domin: Zavážete-li se, že nikomu neprozradíte ani to nejmenší-- + +Helena: (vstane a podává mu ruku) Mé čestné slovo. + +Domin: Děkuji. Nechtěla byste snad sejmout závoj? + +Helena: Ach ovšem, vy chcete vidět--Promiňte. + +Domin: Prosím? + +Helena: Kdybyste mi pustil ruku. + +Domin: (pustí) Prosím za prominutí. + +Helena: (snímá závoj) Chcete vidět, nejsem-li vyzvědač. Jak jste opatrní. + +Domin: (pozoruje ji nadšeně) Hm--ovšem--my--tak jest. + +Helena: Vy mi nedůvěřujete? + +Domin: Neobyčejně, slečno hele--pardon, slečno Gloryová. Vskutku + neobyčejně potěšen--Měla jste dobrou plavbu? + +Helena: Ano. Proč-- + +Domin: Protože--míním totiž--že jste ještě velmi mladá. + +Helena: Půjdeme hned do továrny? + +Domin: Ano. Myslím dvaadvacet, ne? + +Helena: Dvaadvacet čeho? + +Domin: Let. + +Helena: Jedenadvacet. Proč to chcete vědět? + +Domin: Protože--poněvadž--(s nadšením) Zdržíte se déle, že ano? + +Helena: Podle toho, co mi ukážete z výroby. + +Domin: Čertova výroba! Ale zajisté, slečno Gloryová, všechno uvidíte. + Prosím, posaďte se. Zajímala by vás historie vynálezu? + +Helena: Ano, prosím vás. (usedne) + +Domin: Tak tedy. (sedne si na psací stůl, pozoruje Helenu uchvácen a + odříkává rychle) Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký filozof + ale tehdy ještě mladý učenec odebral na tento daleký ostrov aby + studoval mořské živočišstvo tečka. Přitom se pokoušel napodobit + chemickou syntézou živou hmotu řečenou protoplazma až najednou objevil + látku která se chovala naprosto jako živá hmota ač byla jiného + chemického složení to bylo roku 1932, právě čtyři sta čtyřicet let po + objevení Ameriky, uf. + +Helena: To umíte zpaměti? + +Domin: Ano; fyziologie, slečno Gloryová, není mým řemeslem. Tak dál? + +Helena: Třeba. + +Domin: (slavnostně) A tehdy, slečno, starý Rossum napsal mezi své chemické + vzorce tohleto: "Příroda našla jeden způsob, jak organizovat živou + hmotu. Je však jiný způsob, jednodušší, tvárnější a rychlejší, na nějž + příroda vůbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát + vývoj života, jsem dnešního dne objevil." Představte si, slečno, že + tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního rosolu, + který by ani pes nesežral. Představte si ho, že sedí nad zkumavkou a + myslí na to, jak z ní vyroste celý strom života, jak z ní budou + vycházet všechna zvířata, počínajíc vířníkem a končíc--končíc + samotným člověkem. Člověk z jiné látky, než jsme my. Slečno Gloryová, + to byl ohromný okamžik. + +Helena: Tak dál. + +Domin: Dál? Teď šlo o to, dostat život ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a + utvořit nějaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi cosi a nalézt jakési + takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka, + rozumíte tomu? + +Helena: N--n--nevím. Myslím, že jen málo. + +Domin: Já docela nic. Víte, pomocí těch vodiček mohl dělat, co chtěl. Mohl + třeba dostat medúzu se sokratovským mozkem nebo žížalu padesát metrů + dlouhou. Ale protože neměl kousku humoru, vzal si do hlavy, že udělá + normálního obratlovce nebo snad člověka. A tak se do toho pustil. + +Helena: Do čeho? + +Domin: Do napodobení přírody. Nejdřív zkusil udělat umělého psa. Stálo ho + to řadu let, vyšlo z toho cosi jako zakrnělé tele a pošlo to za pár + dní. Ukážu vám to v muzeu. A pak už se dal starý Rossum do vytváření + člověka. + +(Pauza) + +Helena: A to nesmím nikomu prozradit? + +Domin: Nikomu na světě. + +Helena: Škoda, že už je to ve všech čítankách. + +Domin: Škoda. Seskočí ze stolu a usedne vedle Heleny. Ale víte, co v + čítankách není? Ťuká si na čelo. Že byl starý Rossum úžasný blázen. + Vážně, slečno Gloryová, ale tohle nechte pro sebe. Ten starý + výstředník chtěl opravdu dělat lidi. + +Helena: Ale vždyť vy děláte lidi! + +Domin: Přibližně, slečno Heleno. Ale starý Rossum to mínil doslovně. Víte, + chtěl jaksi vědecky sesadit Boha. Byl strašlivý materialista, a proto + to všechno dělal. Nešlo mu o nic víc než podat důkaz, že nebylo + žádného Pánaboha zapotřebí. Proto si umanul udělat člověka navlas, + jako jsme my. Znáte trochu anatomii? + +Helena: Jen--docela málo. + +Domin: Já také. Představte si, že si vzal do hlavy vyrobit všechno do + poslední žlázy jako v lidském těle. Slepé střevo, mandle, pupek, samé + zbytečnosti. Dokonce i--hm--i pohlavní žlázy. + +Helena: Ale ty přece--ty přece-- + +Domin:--nejsou zbytečné, já vím. Ale mají-li se lidé uměle vyrábět, pak + není--hm--nijak třeba-- + +Helena: Rozumím. + +Domin: Ukážu vám v muzeu, co spackal za deset let dohromady. Měl to být + muž, žilo to celé tři dny. Starý Rossum neměl trochy vkusu. Bylo to + hrozné. Bylo to hrozné, co udělal. Ale mělo to uvnitř všechno, co má + člověk. Skutečně, úžasně piplavá práce. A tehdy sem přišel inženýr + Rossum, synovec starého. Geniální hlava, slečno Gloryová. Jak uviděl, + co tropí starý, řekl: "To je nesmysl, vyrábět člověka deset let. + Nebudeš-li ho vyrábět rychleji než příroda, pak na ten celý krám + nakašlat." A pustil se sám do anatomie. + +Helena: V čítankách je to jinak. + +Domin: (vstane) V čítankách je placená reklama a ostatně nesmysl. Stojí + tam například, že Roboty vynalezl starý pán. Zatím e starý pán hodil + na univerzitu, ale o tovární výrobě neměl ponětí. Myslel, že udělá + skutečné lidi, tedy snad nějaké nové Indiány, docenty nebo idioty, + víte? A teprve mladý Rossum měl nápad udělat z toho živé a + inteligentní pracovní stroje. Co je v čítankách o spolupráci obou + velikých Rossumů, je povídačka. Ti dva se ukrutně hádali. Starý + ateista neměl drobet pochopení pro industrii, a konečně ho mladý + zavřel do nějaké laboratoře, aby se tam piplal se svými velikými + potraty, a začal to vyprávět sám, po inženýrsku. Starý Rossum ho + doslovně proklel a do své smrti usmolil ještě dvě fyziologické obludy, + až ho nakonec našli v laboratoři mrtvého. To je celá historie. + +Helena: A co tedy mladý? + +Domin: Mladý Rossum, slečno, to byl nový věk. Věk výroby po věku poznání. + Když si okoukl anatomii člověka, viděl hned, že je to příliš složité a + že by to dobrý inženýr udělal jednodušeji. Začal tedy předělávat + anatomii a zkoušel, co se dá vynechat nebo zjednodušit--Zkrátka, + slečno Gloryová, nenudí vás to? + +Helena: Ne, naopak, je to hrozně zajímavé. + +Domin: Tak tedy mladý Rossum si řekl: Člověk, to je něco, co dejme tomu + cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a vůbec potřebuje + dělat spoustu věcí, které--které jsou vlastně zbytečné. + +Helena: Oho! + +Domin: Počkejte. Které jsou zbytečné, když má třeba tkát nebo sčítat. + Naftový motor nemá mít třapce a ornamenty, slečno Gloryová. A vyrábět + umělé dělníky je stejné jako vyrábět naftové motory. Výroba má být co + nejjednodušší a výrobek prakticky nejlepší. Co myslíte, jaký dělník je + prakticky nejlepší? + +Helena: Nejlepší? Snad ten, který--který--Když je poctivý--a oddaný. + +Domin: Ne, ale ten nejlacinější. Ten, který má nejmíň potřeb. Mladý Rossum + vynalezl dělníka s nejmenším počtem potřeb. Musel ho zjednodušit. + Vyhodil všechno, co neslouží přímo práci. Tím vlastně vyhodil člověka + a udělal Robota. Drahá slečno Gloryová, Roboti nejsou lidé. Jsou + mechanicky dokonalejší než my, mají úžasnou rozumovou inteligenci, ale + nemají duši. Ó, slečno Gloryová, výrobek inženýra je technicky + vytříbenější než výrobek přírody. + +Helena: Říká se, že člověk je výrobek boží. + +Domin: Tím hůř. Bůh neměl ani ponětí o moderní technice. Věřila byste, že + si nebožtík mladý Rossum zahrál na Boha? + +Helena: Jak, prosím vás? + +Domin: Začal vyrábět Nadroboty. Pracovní obry. Zkusil to s postavami + čtyřmetrovými, ale to byste nevěřila, jak se ti mamuti lámali. + +Helena: Lámali? + +Domin: Ano. Z ničeho nic jim praskla noha nebo něco. Naše planeta je + patrně trochu malá pro obry. Teď děláme jen Roboty přirozené velikosti + a velmi slušné lidské úpravy. + +Helena: Viděla jsem první Roboty u nás. Obec je koupila ... chci říci + vzala do práce-- + +Domin: Koupila, drahá slečno. Roboti se kupují. + +Helena:--získala jako metaře. Viděla jsem je mést. Jsou tak divní, tak + tiší. + +Domin: Viděla jste mou písařku? + +Helena: Nevšimla jsem si. + +Domin: (zvoní) Víte, akciová továrna Rossumových Univerzálních Robotů + dosud nevyrábí jednotné zboží. Máme jemnější a hrubší Roboty. Ti lepší + budou snad žít dvacet let. + +Helena: Pak hynou? + +Domin: Ano, opotřebují se. + +(vstoupí Sulla) + +Domin: Sullo, ukažte se slečně Gloryové. + +Helena: (vstane a podává jí ruku) Těší mne. Je vám asi hrozně smutno tak + daleko od světa, viďte? + +Sulla: To neznám, slečno Gloryová. Račte usednout, prosím. + +Helena: (usedne) Odkud jste, slečno? + +Sulla: Odtud, z továrny. + +Helena: Ach, vy jste se narodila tady? + +Sulla: Ano, byla jsem tu udělána. + +Helena: (vyskočí) Cože? + +Domin: (směje se) Sulla není člověk, slečno, Sulla je Robot. + +Helena: Prosím za odpuštění-- + +Domin: (položí ruku Sulle na rameno) Sulla se nehněvá. Podívejte se, + slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na tvář. + +Helena: Oh, ne, ne! + +Domin: Nepoznala byste, že je z jiné látky než my. Prosím, má i typické + chmýří blondýnek. Jen oči jsou drobátko--Ale zato vlasy! Obraťte se, + Sullo! + +Helena: Přestaňte už! + +Domin: Pohovořte s hostem, Sullo. Je to vzácná návštěva. + +Sulla: Prosím, slečno, posaďte se. (obě usednou) Měla jste dobrou plavbu? + +Helena: Ano--za--zajisté. + +Sulla: Nevracejte se po Amélii, Slečno Gloryová. Barometr silně klesá, na + 705. Počkejte na Pensylvánii, to je velmi dobrá, velmi silná loď. + +Domin: Kolik? + +Sulla: Dvacet uzlů za hodinu. Tonáž dvanáct tisíc. + +Domin: (směje se) Dost, Sullo, dost. Ukažte nám, jak umíte francouzsky. + +Helena: Vy umíte francouzsky? + +Sulla: Umím čtyři jazyky. Píši Dear Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctěný + pane! + +Helena: (vyskočí) To je humbuk! Vy jste šarlatán! Sulla není Robot, Sulla + je děvče jako já! Sullo, to je hanebné--proč hrajete takovou komedii? + +Sulla: Já jsem Robot. + +Helena: ne, ne, vy lžete! Oh, Sullo, odpusťte, já vím--donutili vás, + abyste jim dělala reklamu! Sullo, vy jste děvče jako já, že? Řekněte! + +Domin: Lituji, slečno Gloryová. Sulla je Robot. + +Helena: Vy lžete! + +Domin: (vztyčí se) Jakže?--(zazvoní) Promiňte, slečno, pak vás musím + přesvědčit. + +(vejde Marius) + +Domin: Marie, doveďte Sullu do pitevny, aby ji otevřeli. Rychle! + +Helena: Kam? + +Domin: Do pitevny. Až jí rozříznou, půjdete se na ní podívat. + +Helena: Nepůjdu. + +Domin: Pardon, mluvila jste o lži. + +Helena: Vy ji chcete dát zabít? + +Domin: Stroje se nezabíjejí. + +Helena: (obejme Sullu) Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Řekněte, + drahoušku, jsou k vám všichni tak suroví? To se nesmíte dát líbit, + slyšíte? Nesmíte, Sullo! + +Sulla: Já jsem Robot. + +Helena: To je jedno. Roboti jsou stejně dobří lidé jako my. Sullo, vy + byste se nechala rozříznout? + +Sulla: Ano. + +Helena: Oh, vy se nebojíte smrti? + +Sulla: Neznám, slečno Gloryová. + +Helena: Víte, co by se pak s vámi stalo? + +Sulla: Ano, přestala bych se hýbat. + +Helena: To je hrrozné! + +Domin: Marie, řekněte slečně co jste. + +Marius: Robot Marius. + +Domin: Dal byste Sullu do pitevny? + +Marius: Ano. + +Domin: Nelitoval byste jí? + +Marius: Neznám. + +Domin: Co by se s ní stalo? + +Marius: Přestala by se hýbat. Dali by ji do stoupy. + +Domin: To je smrt, Marie. Bojíte se smrti? + +Marius: Ne. + +Domin: Tak vidíte, slečno Gloryová. Roboti nelpí na životě. Nemají totiž + čím. Nemají požitků. Jsou méně než tráva. + +Helena: Oh, přestaňte! Pošlete je aspoň pryč! + +Domin: Marie, Sullo, můžete odejít. + +(Sulla a Marius odejdou) + +Helena: Jsou hrrozní! To je ohavné, co děláte! + +Domin: Proč ohavné? + +Helena: Nevím. Proč--proč jste jí dali jméno Sulla? + +Domin: Nehezké jméno? + +Helena: Je to mužské jméno. Sulla byl římský vojevůdce. + +Domin: Oh, myslili jsme, že Marius a Sulla byli milenci. + +Helena: Ne, Marius a Sulla byli vojevůdci a bojovali proti sobě roku-- + roku--Nevím už. + +Domin: Pojďte sem k oknu. Co vidíte? + +Helena: Zedníky. + +Domin: To jsou Roboti. Všichni naši dělníci jsou Roboti. A tady dole, + vidíte něco? + +Helena: Nějaká kancelář. + +Domin: Účtárna. A v ní-- + +Helena:--plno úředníků. + +Domin: To jsou Roboti. Všichni naši úředníci jsou Roboti. Až uvidíte + továrnu-- + +(v tom spustí tovární píšťaly a sirény) + +Domin: Poledne. Roboti nevědí, kdy přestat v práci. Ve dvě hodiny vám + ukážu díže. + +Helena: Jaké díže? + +Domin: (suše) Měsidla na těsto. V každém se míchá látka na tisíc Robotů + najednou. Potom kádě na játra, mozky a tak dále. Pak uvidíte továrnu + na kosti. Potom vám ukážu přádelnu. + +Helena: Jakou přádelnu? + +Domin: Přádelnu nervů. Přádelnu žil. Přádelnu, kde běží najednou celé + kilometry zažívacích rour. Pak je montovna, kde se to dává dohromady, + víte, jako automobily. Každý dělník přidělá jen jednu součást, a zas + to samočinně běží dál k druhému, třetímu, donekonečna. To je + nejzajímavější podívaná. Pak přijde sušárna a skladiště, kde čerstvé + výrobky pracují. + +Helena: Proboha, hned musejí pracovat? + +Domin: Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají si na + existenci. Jaksi uvnitř srůstají či co. Mnoho v nich dokonce nově + narůstá. Rozumíte, musíme nechat drobet místa pro přirozený vývoj. A + zatím se výrobky apretují. + +Helena: Co to je? + +Domin: Tolik co u lidí "škola". Učí se mluvit, psát a počítat. Mají totiž + úžasnou paměť. Kdybyste jim přečetla dvacetisvazkový Naučný slovník, + budou vám všechno opakovat po pořádku. Něco nového nikdy nevymyslí. + Mohli by docela dobře učit na univerzitách. Pak se roztřídí a + rozešlou. Denně patnáct tisíc kusů, nepočítajíc stálé procento + vadných, které se hodí do stoupy... a tak dále a tak dále. + +Helena: Zlobíte se na mne? + +Domin: Ale chraň bůh! Myslím jen, že .. že jsme mohli mluvit o jiných + věcech. Je nás tu jen hrstka mezi stotisíci Roboty, a žádná žena. + Mluvíme jen o výrobě, celý den, každý den--Jsme jako prokletí, slečno + Gloryová. + +Helena: Mně je tak líto, že jsem řekla, že--že--že lžete-- + +(Zaklepání) + +Domin: Vejděte, mládenci. + +(Zleva vyjdou inž. Fabry, dr. Gall, dr. Hallemeier, stavitel Alquist) + +Dr. Gall: Pardon, nerušíme? + +Domin: Pojďte sem. Slečno Gloryová, to jsou Alquist, Fabry, Gall, + Hallemeier. Dcera prezidenta Gloryho. + +Helena: (v rozpacích) Dobrý den. + +Fabry: Neměli jsme potuchy-- + +Dr. Gall: Nekonečně poctěni-- + +Alquist: Buďte vítána, slečno Gloryová. + +(Zprava vrazí Busman) + +Busman: Haló, co tu máte? + +Domin: Sem, Busmane. To je náš Busman, slečno. Dcera prezidenta Gloryho. + +Helena: Těší mne. + +Busman: Jemináčku, to je sláva! Slečno Gloryová, smíme kabelovat do novin, + že jste ráčila zavítat -? + +Helena: Ne, ne, prosím vás! + +Domin: Prosím, slečno, posaďte se. + +(Fabry, Busman a Dr. Gall přitahují lenošky) + +Fabry: Prosím-- + +Busman: Račte-- + +Dr. Gall: Pardon-- + +Alquist: Slečno Gloryová, jakou jste měla cestu? + +Dr. Gall: Zdržíte se u nás déle? + +Fabry: Co říkáte továrně, slečno Gloryová? + +Hallemeier: Vy jste přijela na Amélii? + +Domin: Ticho, nechte mluvit slečnu Gloryovou. + +Helena: (k Dominovi) O čem mám s nimi mluvit? + +Domin: (s údivem) O čem chcete. + +Helena: Mám... smím mluvit docela otevřeně? + +Domin: Ale ovšem. + +Helena: (váhá, pak zoufale odhodlána) Řekněte, není vám nikdy trapno, jak + s vámi nakládají? + +Fabry: Kdo, prosím? + +Helena: Všichni lidé. + +(Všichni se na sebe zaraženě dívají) + +Alquist: S námi? + +Dr. Gall: Proč myslíte? + +Hallemeier: U sta hromů! + +Busman: Ale bůh uchovej, slečno Gloryová! + +Helena: Což necítíte, že byste mohli existovat lépe? + +Dr. Gall: Přijde na to, slečno. Jak to myslíte? + +Helena: Myslím, že--vybuchne -, že je to ohavné! Že je to strašné! + (Vstane) Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi děje! Proto sem + jedu, abych to uviděla, a je to tisíckrát horší, než si kdo mysli! Jak + to můžete snášet? + +Alquist: Co snášet? + +Helena: Své postavení. Proboha, vždyť jste lidé jako my, jako celá Evropa, + jako celý svět! To je skandální, to je nedůstojné, jak žijete! + +Busman: Propána, slečno! + +Fabry: Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistě jako Indiáni. + +Helena: Hůř než Indiáni! Smím, oh, smím vám říkat bratři? + +Busman: Ale božíčku, pročpak ne? + +Helena: Bratři, nepřijela jsem jako dcera prezidentova. Přijela jsem za + Ligu humanity. Bratři, Liga humanity má už přes dvě stě tisíc členů. + Dvě stě tisíc lidi stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc. + +Busman: Dvě stě tisíc lidí, panečku, to už je slušné, to je docela krásné. + +Fabry: Říkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomněla na + nás. Nabízí nám pomoc. + +Dr. Gall: Jakou pomoc? Divadlo? + +Hallemeier: Orchestr? + +Helena: Víc než to. + +Alquist: Vás samotnou? + +Helena: Oh, což o mne! Zůstanu, pokud bude třeba. + +Busman: Panebože, to je radost! + +Alquist: Domine, půjdu připravit pro slečnu nejlepší pokoj. + +Domin: Počkejte chvilku. Bojím se, že--že slečna Gloryová ještě + nedomluvila. + +Helena: Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavřel ústa. + +Dr. Gall: Harry, opovažte se! + +Helena: Děkuji vám. Věděla jsem, že mne budete chránit. + +Domin: Pardon, slečno Gloryová. Jste si tím jista, že mluvíte s Roboty? + +Helena: (zarazí se) S kým jiným? + +Domin: Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako celá Evropa. + +Helena: (k ostatním) Vy nejste Roboti? + +Busman: (řehtá se) Bůh uchovej! + +Hallemeier: Fuj, Roboti! + +Dr. Gall: (směje se) Pěkně děkujem! + +Helena: Ale... to není možno! + +Fabry: Na mou čest, slečno, my nejsme Roboti. + +Helena: (k Dominovi) Proč jste mi tedy říkal, že všichni vaši úředníci + jsou Roboti? + +Domin: Ano, úředníci. Ale ředitelové ne. Dovolte, slečno Gloryová: inženýr + Fabry, generální technický ředitel Rossumových Univerzálních Robotů. + Doktor Gall, přednosta fyziologického a výzkumného oddělení. Doktor + Hallemeier, přednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robotů. Konzul + Busman, generální komerční ředitel, a stavitel Alquist, šéf staveb + Rossumových Univerzálních Robotů. + +Helena: Odpusťte, pánové, že--že ----Je to hrrozné, co jsem provedla? + +Alquist: Ale chraň bůh, slečno Gloryová. Prosím, sedněte. + +Helena: (usedne) Jsem hloupé děvče. Teď--teď mne pošlete první lodí + zpátky. + +Dr. Gall: Za nic na světě, slečno. Proč bychom vás posílali pryč? + +Helena: Protože už víte--protože--protože bych vám bouřila Roboty. + +Domin: Drahá slečno Gloryová, tady už bylo na sta spasitelů a proroků. + Každá loď některého přiveze. Misionáře, anarchisty, Armádu spásy, + všechno možné. To je vám úžasné, co je na světě církví a bláznů. + +Helena: A vy je necháte mluvit k Robotům? + +Domin: Proč ne? Doposud toho všichni nechali. Roboti si všechno pamatuji, + ale nic víc. Dokonce se ani nesmějí tomu, co lidé říkají. Skutečně, + přímo k nevíře. Baví-li vás to, drahá slečno, dovedu vás do skladiště + Robotů. Je jich tam asi tři sta tisíc. + +Busman: Tři sta čtyřicet sedm tisíc. + +Domin: Dobrá. Můžete k ním promluvit, co chcete. Můžete jim přečíst bibli, + logaritmy nebo co je vám libo. Můžete jim dokonce kázat o lidských + právech. + +Helena: Oh, myslím, že... kdyby se jim ukázalo trochu lásky-- + +Fabry: Nemožno, slečno Gloryová. Nic není člověku cizejšího než Robot. + +Helena: Proč je tedy děláte? + +Busman: Hahaha, to je dobré! Proč se dělají Roboti! + +Fabry: Pro práci, slečno. Jeden Robot nahradí dva a půl dělníka. Lidský + stroj, slečno Gloryová, byl náramně nedokonalý. Musel se jednou + konečně odstranit. + +Busman: Byl příliš drahý. + +Fabry: Byl málo výkonný. Moderní technice už nemohl stačit. A za druhé-- + za druhé--je to veliký pokrok, že... pardon. + +Helena: Co? + +Fabry: Prosím za odpuštění. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to + pohodlnější a rychlejší. Každé zrychlení je pokrok, slečno. Příroda + neměla ponětí o moderním tempu práce. Celé dětství je technicky vzato + holý nesmysl. Prostě ztracený čas. Neudržitelné mrhání časem, slečno + Gloryová. A za třetí-- + +Helena: Oh, přestaňte! + +Fabry: Prosím. Dovolte, co vlastně chce ta vaše Liga--Liga--Liga + humanity? + +Helena: Má zvláště--zvláště má chránit Roboty a--a zajistit jim--dobré + zacházení. + +Fabry: To není špatný cíl. Se stroji se má dobře zacházet. Namouduši, to + si chválím. Nemám rád poškozené věci. Prosím vás, slečno Gloryová, + zapište nás všechny za přispívající, za řádné, za zakládající členy té + vaší Ligy! + +Helena: Ne, vy mi nerozumíte. My chceme--zvláště--my chceme Roboty + osvobodit! + +Hallemeier: Jak, prosím vás? + +Helena: Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi. + +Hallemeier: Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu? + +Helena: Ovšemže mají! + +Hallemeier: Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dělali? + +Helena: Koupili si... co potřebují... co by je těšilo. + +Hallemeier: To je moc hezké, slečno; jenomže Roboty nic netěší. Hrome, co + si mají koupit? Můžete je krmit ananasy, slámou, čím chcete; jim je to + jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na ničem zájmu, slečno Gloryová. U + čerta, nikdo ještě neviděl, že by se Robot usmál. + +Helena: Proč... proč... proč je neuděláte šťastnější? + +Hallemeier: To nejde, slečno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní + vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše. + +Helena: Bez lásky a vzdoru? + +Hallemeier: To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor? Já + nevím; jen zřídka, jen časem-- + +Helena: Co? + +Hallemeier: Nic vlastně. Někdy se jaksi pominou. Cosi, jako padoucnice, + víte? Říká se tomu křeč Robotů. Najednou některý praští vším, co má v + ruce, stojí, skřípá zuby--a musí přijít do stoupy. Patrně porucha + organismu. + +Domin: Vada ve výrobě. + +Helena: Ne, ne, to je duše! + +Fabry: Myslíte, že duše začíná skřípáním zubů? + +Domin: To se odstraní, slečno Gloryová. Doktor Gall dělá zrovna nějaké + pokusy + +Dr. Gall: S tímhle ne, Domine; teď dělám nervy na bolest. + +Helena: Nervy na bolest? + +Dr. Gall: Ano. Roboti skoro necítí tělesné bolesti. Víte, nebožtík mladý + Rossum příliš omezil nervovou soustavu. To se neosvědčilo. Musíme + zavést utrpení. + +Helena: Proč--proč--Nedáte-li jim duši, proč jim chcete dát bolest? + +Dr. Gall: Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se někdy poškodí + sám, protože ho to nebolí; strčí ruku do stroje, ulomí si prst, + rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je + automatická ochrana před úrazem. + +Helena: Budou šťastnější, když budou cítit bolest? + +Dr. Gall: Naopak; ale budou technicky dokonalejší. + +Helena: Proč jim nestvoříte duši? + +Dr. Gall: To není v naši moci. + +Fabry: To nyní v našem zájmu. + +Busman: To by zdražilo výrobu. Propánička, krásná dámo, vždyť my to děláme + tak lacino! Sto dvacet dolarů ošacený kus, a před patnácti lety stál + deset tisíc! Před pěti lety jsme pro ně kupovali šaty; dnes máme + vlastní tkalcovny a ještě expedujeme látečky pětkrát laciněji než jiné + továrny. Prosím vás, slečno Gloryová, co platíte metr plátna? + +Helena: Nevím--- skutečně -- zapomněla jsem. + +Busman: Můj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí už jen + třetinu, slečno; všechny ceny jsou dnes na třetině a ještě půjdou níž, + níž, níž, až--takhle. He? + +Helena: Nerozumím. + +Busman: Jemináčku, slečno, to znamená, že práce klesla v ceně! Vždyť Robot + i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku! To je vám legrační, + slečno: všechny továrny praskají jako žaludy nebo honem kupují Roboty, + aby zlevnily výrobu. + +Helena: Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu. + +Busman: Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme zatím vrhli pět + set tisíc tropických Robotů na argentinské pampy, aby pěstili pšenici. + Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba? + +Helena: Nemám ponětí. + +Busman: Tak vidíte; teď stojí dva centíky v té vaší dobré staré Evropě; + ale to je náš chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga + humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Gloryová, vy nevíte, co to je + příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pět let, no tak, + vsaďte se! + +Helena: Co? + +Busman: Že za pět let Budou ceny všeho na žádná celá deset. Lidičky, za + pět let se utopíme v pšenici a všem možném. + +Alquist: Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce. + +Domin: (vstane) Budou, Alquiste. Budou, slečno Gloryová. Ale do desíti let + nadělají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek, + tolik všeho, že řekneme: věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik + potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec + žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co + miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval. + +Helena: (vstane) Bude to tak? + +Domin: Bude. Nemůže to být jinak. Předtím snad přijdou strašlivé věci, + slečno Gloryová. Tomu se nedá prostě zabránit. Ale pak přestane + služebnictví člověka člověku a otročení člověka hmotě. Nikdo už nebude + platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dělník, ty už nejsi + písař; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje. Už nebudeš + své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal! + +Alquist: Domine, Domine! To, co říkáte, vypadá příliš jako ráj. Domine, + bývalo něco dobrého v sloužení a něco velkého v pokoření. Ach, Harry, + byla nevím jaká ctnost v práci a únavě. + +Domin: Snad byla. Ale nemůžeme počítat s tím, co se ztratí, když + předěláváme svět od Adama. Adame, Adame! už nebudeš jíst chléb svůj v + potu tváře; už nepoznáš hladu a žízně, únavy a ponížení; vrátíš se do + ráje, kde tě živila ruka Páně. Budeš svobodný a svrchovaný; nebudeš + mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti než zdokonalit sama sebe. + Budeš pánem stvoření. + +Helena: Zmátl jste mne. Jsem pošetilé děvče. Chtěla bych--chtěla bych + tomu věřit. + +Dr. Gall: Jste mladší než my, slečno Gloryová. Dočkáte se všeho. + +Hallemeier: Tak jest. Já myslím, že by slečna Gloryová mohla s námi + posnídat. + +Dr. Gall: Toť se rozumí! Domine, poproste za nás všechny. + +Domin: Slečno Gloryová, prokažte nám tu čest. + +Helena: Ale to přece--Jak bych mohla? + +Fabry: Za Ligu humanity, slečno. + +Busman: A na její počest. + +Helena: Ah, v tom případě--snad-- + +Fabry: Tak sláva! Slečno Gloryová, promiňte na pět minut. + +Dr. Gall: Pardon. + +Busman: Propána, musím kabelovat-- + +Hallemeier: Hrome, a já jsem zapomněl-- + +(Všichni, krom Domina, se hrnou ven) + +Helena: Proč jdou všichni pryč? + +Domin: Vařit, slečno Gloryová. + +Helena: Co vařit? + +Domin: Snídani, slečno Gloryová. Nám vaří Roboti a--a--protože nemají + žádné chuti, není to docela--Hallemeier totiž výborně roští. A Gall + dovede jakousi omáčku, a Busman se vyzná v omeletě-- + +Helena: Proboha, to je hostina! A co dovede pan--stavitel + +Domin: Alquist? Nic. Jenom upraví stůl a--a Fabry sežene trochu ovoce. + Velice skromná kuchyně, slečno Gloryová. + +Helena: Chtěla jsem se vás zeptat-- + +Domin: Také bych se vás chtěl na něco zeptat. Postaví své hodinky na stůl. + Pět minut času. + +Helena: Nač zeptat? + +Domin: Pardon, vy jste se ptala dříve. + +Helena: Snad to je ode mne hloupé, ale--Proč vyrábíte ženské Roboty, když + --když + +Domin:--když u nich, hm, když pro ně pohlaví nemá významu? + +Helena: Ano. + +Domin: Je jistá poptávka, víte? Služky, prodavačky, písařky--Lidé jsou na + to zvyklí. + +Helena: A--a řekněte, jsou Roboti--a Robotky -- navzájem--naprosto-- + +Domin: Naprosto lhostejní, drahá slečno. Není ani stopy po nějaké + náklonnosti. + +Helena: Oh, to je--hrrozné! + +Domin: Proč? + +Helena: Je to--je to--tak nepřirozené! Člověk ani neví, má-li si je + proto ošklivit, nebo--jim závidět--nebo snad-- + +Domin:--je litovat. + +Helena: To nejspíš!--Ne, přestaňte! Nač jste se chtěl ptát? + +Domin: Rád bych se zeptal, slečno Gloryová, nechcete-li si mne vzít. + +Helena: Jak vzít? + +Domin: Za, muže. + +Helena: Ne! Co vás to napadlo? + +Domin: (dívá se na hodinky) Ještě tři minuty. Nevezmete-li si mne, musíte + si vzít některého z ostatních pěti. + +Helena: Ale chraň bůh! Proč bych si ho brala? + +Domin: Protože vás všichni po řadě požádají. + +Helena: Jak by se mohli opovážit? + +Domin: Lituji velice, slečno Gloryová. Zdá se, že se do vás zamilovali. + +Helena: Prosím vás, ať to nedělají! Já--já hned odjedu. + +Domin: Heleno, snad jim neuděláte takový zármutek, že byste je odmítla? + +Helena: Ale vždyť--vždy si nemohu vzít všech šest! + +Domin: Ne, ale aspoň jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho. + +Helena: Nechci + +Domin: Doktora Galla. + +Helena: Ne, ne, mlčte! Nechci žádného! + +Domin: Ještě dvě minuty. + +Helena: To je hrrozné! Vemte si nějakou Robotku. + +Domin: Není žena. + +Helena: Oh, jen to vám schází! Myslím, že--že byste si vzal každou, která + sem přijede. + +Domin: Bylo jich tu, Heleno. + +Helena: Mladé? + +Domin: Mladé. + +Helena: Proč jste si žádnou nevzal? + +Domin: Protože jsem neztratil hlavu. Až dnes. Hned jak jste sňala závoj. + +Helena:--- Já vím. + +Domin: Ještě jedna minuta. + +Helena: Ale já nechci, proboha! + +Domin: (položí jí obě ruce na ramena) Ještě jedna minuta. Buďto mně + řekněte do očí něco strašně zlého, a pak vás nechám. Nebo--nebo-- + +Helena: Vy jste surovec! + +Domin: To nic není. Muž má být trochu surovec. To patří k věci. + +Helena: Vy jste blázen! + +Domin: Člověk má být trochu blázen, Heleno. To je na něm to nejlepší. + +Helena: Vy jste--vy jste--ah bože! + +Domin: Tak vidíte. Hotovo? + +Helena: Ne, ne! Prosím vás, pusťte! Vždyť mne rrrozmačkáte! + +Domin: Poslední slovo, Heleno. + +Helena: (brání se) Za nic na světě--Ale Harry! + +(Zaklepání. Vejdou Busman, dr. Gall a Hallemeier v kuchyňských +zástěrách. Fabry s kyticí a Alquist s ubrouskem pod paží.) + +Domin: Už jste to upekli? + +Busman: (slavnostně) Ano. + +Domin: My také. + +OPONA + + + + +DĚJSTVÍ PRVNÍ + + + +(Helenin salón. Vlevo tapetové dveře do hudebního salónu, vpravo dveře +do Heleniny ložnice. Uprostřed okna k moři a přístavu. Toaletní zrcadlo +s drobnůstkami, stůl, pohovka a křesla, komoda, psací stolek se stojací +žárovkou, vpravo krb rovněž, se stojacími žárovkami. Celý salón do +drobností má moderní a čistě ženský ráz.) + +(Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po špičkách a nesou plné náruče +kytic a květináčů) + +Fabry: Kam to všechno dáme? + +Hallemeier: Uf! Složí své břímě a žehná velkým křížem dveře napravo. Spi, + spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem. + +Domin: Ona vůbec neví. + +Fabry: (dává kytice do váz) Aspoň dnes aby to neprasklo-- + +Hallemeier: (rovná květiny) U čerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, + tohle je krásná cyklamína, co? Nový druh, můj poslední--Cyclamen + Helenae. + +Domin: (vyhlíží z okna) Žádná loď, žádná loď---Hoši, to už je zoufalé. + +Hallemeier: Ticho! Kdyby vás slyšela! + +Domin: Nemá ani tušení. (Zívá zimničně) Ještěže Ultimus včas připlul. + +Fabry: (nechá květin) Myslíte, že už dnes -? + +Domin: Nevím.--Jak krásné jsou květiny! + +Hallemeier: (přiblíží se k němu) To jsou nové primule, víte?A tohle je můj + nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječné + rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách + zázraky! + +Domin: (otočí se) Cože, příští rok? + +Fabry: Aspoň vědět, co je v Havru-- + +Domin: Ticho! + +(Hlas Heleny zprava) Náno! + +Domin: Pryč odtud! Všichni po špičkách odejdou tapetovýma dveřmi. + +(Hlavními dveřmi zleva vchází Nána) + +Nána: (uklízí) Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já bych je-- + +Helena: (pozpátku ve dveřích) Náno, pojď mne zapnout! + +Nána: No hned, no hned. (Zapíná Heleně šaty) Bože na nebi, to je zvěř! + +Helena: Roboti? + +Nána: Fi, ani je menovat nechci. + +Helena: Co se stalo? + +Nána: Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a vobrazu, skřípá + zubama, pěnu u huby--Načisto pominutej, brr. Dyť to je horší než + zvíře. + +Helena: Kterého to chytlo? + +Nána: Toho--toho--Šak to ani křesťanský meno nemá! Toho z knihovny. + +Helena: Radia? + +Nána: Zrouna toho. Šmarjájozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak + nevošklivím jako ty pohany. + +Helena: Ale Náno, že ti jich není líto! + +Nána: Šak vy si je taky vošklivíte. Pročpak ste si mě při vezla sem? + Pročpak žádný z nich nesmí na vás ani šáhnout? + +Helena: Neošklivím, namouduši, Náno. Je mi jich tak líto! + +Nána: Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivět. Dyť i ten pes si je + voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dyž + cejtí ty nelidy, fuj. + +Helena: Pes nemá rozum. + +Nána: Je lepší než voni, Heleno. Von dobře ví, že je něco víc a že je vod + Pánaboha. Dyť i ten kůň se plaší, dyž potká pohana. Dyť ani mladý to + nemá, a i pes má mladý a každej má mladý + +Helena: Prosím tě, Náno, zapínej! + +Nána: No hned. Já říkám, to je proti Pánubohu, to je ďáblovo vňuknuti, + dělat ty maškary mašinou. Rouhání je proti Stvořiteli, (zvedne ruku) + je to urážka Pána, kterej nás stvořil k v obrazu svýmu, Heleno. A vy + ste zneuctili vobraz boží. Za tohle přijde strašnej trest z nebe, to + si pamatujte, strašnej trest! + +Helena: Co to tu voní? + +Nána: Kytky. Pán je sem dal. + +Helena: Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes? + +Nána: Nevim. Ale měl by bejt konec světa. + +(Zaklepání) + +Helena: Harry? + +(Vejde Domin) + +Helena: Harry, co je dnes? + +Domin: Hádej! + +Helena: Můj svátek? Ne! Narozeniny? + +Domin: Něco lepšího. + +Helena: Já nevím--Řekni honem! + +Domin: Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela. Helena Už deset let? + Právě dnes?--Náno, prosím tě + +Nána: Dyť už du! (Odejde vpravo) + +Helena: (Líbá Domina) Žes na to pamatoval! + +Domin: Stydím se, Heleno. Nepamatoval. + +Helena: Ale vždyť-- + +Domin: To oni pamatovali. + +Helena: Kdo? + +Domin: Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš? + +Helena: (sáhne mu do kapsy) Co je to? (Vyndá pouzdro a otevře) Perly! Celý + náhrdelník! Harry, to je pro mne? + +Domin: Od Busmana, děvče. + +Helena: Ale--to nemůžeme přijmout, vid? + +Domin: Můžeme. Sáhni do druhé kapsy. + +Helena: Ukaž! (Vytáhne mu z kapsy revolver) Co je tohle? + +Domin: Pardon. (Vezme jí revolver z ruky a schová) To není to. Sáhni. + +Helena: Oh, Harry--Proč nosíš s sebou revolver? + +Domin: Jen tak, připletl se mi. + +Helena: Tos nikdy nenosil! + +Domin: Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa. + +Helena: (sáhne) Krabička! (Otevře ji) Kamea! Vždyť je to--Harry, to je + řecká kamea! + +Domin: Patrně. Fabry to aspoň tvrdí. + +Helena: Fabry? To mně dává Fabry? + +Domin: Ovšem. (Otevře dveře vlevo) A koukejme! Heleno, pojď se podívat! + +Helena: (ve dveřích) Bože, to je krásné! (Běží dál) Já se zblázním + radosti! To je od tebe? + +Domin: (stojí ve dveřích) Ne, od Alquista. A tamhle-- + +Helena: Od Galla! (Objeví se ve dveřích) Oh, Harry, já se až stydím, že + jsem tak šťastná. + +Domin: Pojď sem, Tohle ti přinesl Hallemeier. + +Helena: Ty krásné květiny? + +Domin: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helenae. Tobě na počest ji + vypěstoval. Je krásná jako ty. + +Helena: Harry, proč--proč všichni-- + +Domin: Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že můj dárek je + trochu--Podívej se oknem. + +Helena: Kam? + +Domin: Do přístavu. + +Helena: Je tam... nějaká... nová loď! + +Domin: To je tvá loď. + +Helena: Má? Harry, to je dělová loď! + +Domin: Dělová? Ale co tě napadá! To je jen trochu větší, solidní loď, víš? + +Helena: Ano, ale s děly! + +Domin: Ovšem, s několika děly--Budeš jezdit jako královna, Heleno. + +Helena: Co to znamená? Děje se něco? + +Domin: Bůh uchovej! Prosím tě, zkus ty perly! (Usedne) + +Helena: Harry, přišly nějaké špatné zprávy? + +Domin: Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta. + +Helena: Ani depeše? + +Domin: Ani depeše. + +Helena: Co to znamená? + +Domin: Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný čas. Každý z nás sedí v kanceláři, + nohy na stole, a podřimuje--Žádná pošta, žádné telegramy--(Protahuje + se) Sss-slavný den! + +Helena: (usedá k němu) Dnes zůstaneš u mne, vid? Řekni! + +Domin: Rozhodně. Možná že ano. Totiž uvidíme. (Vezme ji za ruku) Tak dnes + je tomu deset let, pamatuješ se?--Slečno Gloryová, jaká čest pro nás, + že jste přijela. + +Helena: Oh, pane centrální řediteli, mne tak zajímá váš závod! + +Domin: Pardon, slečno Gloryová, je sice přísně zakázáno--výroba umělých + lidi je tajná-- + +Helena: Ale když poprosí mladá, trochu hezká dívka-- + +Domin: Ale zajisté, slečno Gloryová, před vámi nemáme tajnosti. + +Helena: (najednou vážně) Jistě ne, Harry? + +Domin: Ne. + +Helena: (v předešlém tónu) Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má + hrozné úmysly. + +Domin: Proboha, slečno Gloryová, jaképak! Snad se nechcete zase vdát? + +Helena: Ne, ne, chraň bůh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale přijela s + plánem podnítit rrevoltu vašich ohavných Robotů! + +Domin: (vyskočí) Revoltu Robotů! + +Helena: (vstane) Harry, co je ti? + +Domin: Haha, slečno Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu Robotů! Spíš + byste vzbouřila i vřetena nebo cvočky než naše Roboty! (Usedne) Víš, + Heleno, byla jsi skvostné děvče; zbláznila jsi nás všechny. + +Helena: (sedá k němu) Oh, tehdy jste mně všichni tolik imponovali! + Připadala jsem si jako holčička, která zabloudila mezi--mezi + +Domin: Mezi co, Heleno? + +Helena: Mezi ohrromné stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak mocní! A + vidíš, Harry, za těch deset let mě nikdy nepřešla ta-----ta úzkost + či co, a vy jste nikdy nezapochybovali--Ani když se všechno hatilo. + +Domin: Co se hatilo? + +Helena: Vaše plány, Harry. Když se třeba dělnici bouřili proti Robotům a + rozbíjeli je, a když lidé dali Robotům zbraně proti těm povstáním a + Roboti pobili tolik lidí--A když pak vlády udělaly z Robotů vojáky a + bylo tolik válek, a to všechno, víš? + +Domin: (vstane a přechází) To jsme předvídali, Heleno. Rozumíš, to je + přechod--do nových poměrů. + +Helena: Celý svět se vám klaněl--(vstane) Oh, Harry! + +Domin: Co chceš? + +Helena: (zastaví ho) Zavři továrnu a odjeďme! My všichni! + +Domin: Prosím tě, jak to souvisí? + +Helena: Nevím. Řekni, odjedeme? Já mám takovou hrůzu z něčeho! + +Domin: (chopí ji za ruce) Z čeho, Heleno? + +Helena: Oh, já nevím! Jako by na nás a na všechno něco padalo--neodvratně + -- Prosím tě, udělej to! Vezmi nás všechny odtud! Najdeme na světě + místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dům, všichni se ožení a + budou mít děti, a pak-- + +Domin: Co pak? + +Helena: Pak budeme žít od začátku, Harry. + +(zazvoní telefon) + +Domin: (vytrhne se) Heleně Promiň. (vezme sluchátko) Haló--ano.--- Cože? + --Aha. Už běžím. Pověsí sluchátko. Fabry mne volá. + +Helena: (spíná ruce) Řekni-- + +Domin: Ano, až přijdu. Sbohem, Heleno. (běží kvapem nalevo) Nechoď ven! + +Helena: (sama) Ó bože, co se děje? Náno! Náno, honem! + +Nána: (vyjde zprava) No, co zas? + +Helena: Náno, najdi poslední noviny! Rychle! V pánově ložnici! + +Nána: No hned. (odejde vlevo) + +Helena: Co se jen, proboha, děje? Nic, nic mně neřekne! (dívá se triedrem + k přístavu) Je to válečná loď! Bože, proč válečná? Něco na ni + nakládají--a v takovém spěchu! Co se přihodilo? Je na ní jméno-- + "Ul-ti-mus". Co je to "Ultimus"? + +Nána: (vrací se s novinami) Po zemi je nechá válet! Takhle je rozmačkat! + +Helena: (rozevře rychle noviny) Staré, už týden staré! Nic, nic v nich! + (pustí noviny) + +(Nána zdvihne je, vyndá z kapsy v zástěře rohové brejle, posadí se a +čte) + +Helena: Něco se děje, Náno! Mně je tak úzko! Jako by všechno bylo mrtvé, i + vzduch-- + +Nána: (slabikuje) "Vál-ka na Bal-ká-ně. " Ach Jezus, zase trest boží! Šak + ta vojna přijde taky sem! Je to daleko vodtud? + +Helena: Daleko. Oh, nečti to! Je to pořád stejné, pořád ty války-- + +Nána: Jakpak by nebyly! Copak neprodáváte pořád tisíce tisíce těch pohanu + za vojáky?--Oh, Kriste Pane, to je dopuštění! + +Helena: Ne, nečti! Nechci nic vědět! + +Nána: (slabikuje) "Ro-bot-ští vojáci ni-ko-ho ne-še-tří v do-by-tém + ú-ze-mí. Vy-vraž--Vyvraždili přes sedem set tisíc ob-čan-ských lidí + --" Lidí, Heleno! + +Helena: To není možno! Ukaž--(nakloní se k novinám, čte) "Vyvraždili přes + sedm set tisíc lidí patrně na rozkaz velitele. Tento čin, příčící se" + Tak vidíš, Náno, to jim poručili lidé! + +Nána: Tudle je něco nejtlustějc vytištěnýho. "Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru + se u-sta-vi-la prv-ní or-or-ga-ni-zace Robotů."--To nic není. Tomu + nerozumím. A tudle, panebože, zas nějaká vražda! Prokristapána! + +Helena: Jdi, Náno, odnes ty noviny! + +Nána: Počkat, tadyhle je něco velkýho. "Po-pu-la-ce." Co to je? + +Helena: Ukaž, to já vždycky čtu. (vezme noviny) Ne, jen si považ! Čte "Za + poslední týden nebylo opět hlášeno ani jediné narození." (pustí + noviny) + +Nána: Co to má bejt? + +Helena: Náno, lidé se přestávají rodit. + +Nána: (skládá brýle) Tak to je konec. To je s náma konec. + +Helena: Prosím tě, nemluv tak! + +Nána: Už se lidi neroděj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil + ženský neplodností. + +Helena: (vyskočí) Náno! + +Nána: (vstává) To je konec světa. Z ďábelský pejchy ste se opovážili + tvořit jako Pámbů. Bezbožnost je to a rouhání, jako bohové chcete + bejt. A jako Bůh vyhnal člověka z ráje, tak ho vyžene ze světa celýho! + +Helena: Mlč, Náno, prrosím tě! Udělala jsem ti něco? Udělala jsem něco + tomu tvému zlému Pánubohu? + +Nána: (s velikým gestem) Nerouhat se!--Von dobře ví, proč vám nedal dítě! + (odejde vlevo) + +Helena: (u okna) Proč mně nedal--Bože můj, copak já za to mohu?--- + (otevírá okno a volá Alquiste) Haló, Alquiste! Pojďte sem nahoru!-- + Cože?--Ne, pojďte právě tak, jak jste! Vy jste tak milý v těch + zednických šatech! Honem! (zavře okno a zastaví se před zrcadlem) Proč + mně nedal? Mně? (nakloní se k zrcadlu) Proč, proč ne? Slyšíš + ?????????? Copak ty za to můžeš? (vztyčí se) Ach, mně je úzko! (jde + Alquistovi vlevo naproti) + +(Pauza) + +Helena: (vrací se s Alquistem--Alquist jako zedník, pomazán vápnem a + cihlami) Jen pojďte. Vy jste mi udělal takovou radost, Alquiste! Já + vás mám všecky tolik ráda! Ukažte ruce! + +Alquist: (schovává ruce) Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce. + +Helena: To je na nich to nejlepší. Dejte sem! (tiskne mu obě ruce) + Alquiste, chtěla bych být maličká. + +Alquist: Proč? + +Helena: Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po tváři. Sedněte, + prosím vás. Alquiste, co znamená "Ultimus"? + +Alquist: To znamená "poslední". Proč? + +Helena: Že se tak jmenuje má nová loď. Viděl jste ji? Myslíte, že brzo--- + uděláme výlet? + +Alquist: Snad velice brzo. + +Helena: Vy všichni se mnou-- + +Alquist: Byl bych rád, abychom--abychom všichni byli při tom. + +Helena: Oh, řekněte, děje se něco? + +Alquist: Docela nic. Jen samý pokrok. + +Helena: Alquiste, já vím, že se děje něco hrrozného. Mně je tak úzko--- + Staviteli! Co děláte, když je vám úzko? + +Alquist: Zedničím. Svléknu kabát šéfa staveb a vylezu na lešení-- + +Helena: Oh, vy už po léta nejste nikde jinde než na lešení. + +Alquist: Protože už po léta mně nepřestalo být úzko. + +Helena: Z čeho? + +Alquist: Z celého toho pokroku. Mám z něho závrať. + +Helena: A na lešení nemáte závrať? + +Alquist: Ne. Vy nevíte, jak to dělá dlaním dobře, potěžkat cihlu, položit + a přiklepnout-- + +Heléna: Jenom dlaním? + +Alquist: Nu tak tedy duši. Myslím, že je správnější položit jednu cihlu + než kreslit příliš velké plány. Jsem už starý pán, Heleno; mám své + koníčky. + +Helena: To nejsou koníčky, Alquiste. + +Alquist: Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno. Nemám ani + trochu rád tenhle pokrok. + +Helena: Jako Nána. + +Alquist: Ano, jako Nána. Má Nána nějaké modlitby? + +Helena: Takhle tlusté. + +Alquist: A jsou v nich modlitby pro různé případnosti života? Proti + bouřce? Proti nemoci? + +Helena: Proti pokušeni, proti velké vodě-- + +Alquist: A proti pokroku ne ? + +Helena: Myslím, že ne. + +Alquist: To je škoda. + +Helena: Vy byste se chtěl modlit? + +Alquist: Já se modlím. + +Helena: Jak? + +Alquist: Asi tak "Pane Bože, děkuji ti, žes mne unavil. Bože, osviť Domina + a všechny ty, kdo bloudí; znič jejich dílo a dopomoz lidem, aby se + vrátili k starosti a práci; zadrž před zkázou pokolení lidské; + nedopusť, aby vzali škody na duši a těle; zbav nás Robotů, a chraň + paní Helenu, amen". + +Helena: Alquiste, vy skutečně věříte? + +Alquist: Nevím; nejsem si tím tak docela jist. + +Helena: A přece se modlíte? + +Alquist: Ano. Je to lepší než přemýšlet. + +Helena: A to vám stačí? + +Alquist: Pro pokoj duše... to může stačit. + +Helena: A kdybyste už viděl zkázu lidského pokolení-- + +Alquist: Já ji vidím. + +Helena:--pak vylezete na lešení a budete klást cihly či co? + +Alquist: Pak budu klást cihly, modlit se a čekat na zázrak. Víc, paní + Heleno, se dělat nedá. + +Helena: Pro záchranu lidi? + +Alquist: Pro pokoj duše. + +Helena: Alquiste, to je jistě ukrutně ctnostné, ale-- + +Alquist: Ale? + +Helena:--pro nás ostatní--a pro svět--jaksi neplodné. + +Alquist: Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské + rasy. + +Helena: Oh, Alquiste--Řekněte, proč--proč-- + +Alquist: Nu? + +Helena: (tiše) Proč přestaly ženy mít děti? + +Alquist: Protože toho není třeba. Protože jsme v ráji, rozumíte? + +Helena: Nerozumím. + +Alquist: Protože není třeba lidské práce, protože není třeba bolesti, + protože člověk už nemusí nic, nic, nic než požívat--Oh, zlořečený + ráj, tohleto! (vyskočí) Heleno, nic není strašnějšího než dát lidem + ráj na zemi! Proč ženy přestaly rodit? Protože se celý svět stal + Dominovou Sodomou! + +Helena: (vstane) Alquiste! + +Alquist: Stal! Stal! Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je + jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe + se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát--Haha, vždyť Dominovi Roboti + všechno obstarají! A my, lidé, my, koruna stvoření, my nestárnem + prací, nestárnem dětmi, nestárnem chudobou! Honem, honem sem se všemi + rozkošemi! A vy byste od nich chtěla děti? Heleno, mužům, kteří jsou + zbyteční, nebudou ženy rodit! + +Helena: Což lidstvo vyhyne? + +Alquist: Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý květ, ledaže by-- + +Helena: Co? + +Alquist: Nic. Máte pravdu, čekat na zázrak je neplodné. Hluchý květ musí + opadat. Sbohem, paní Heleno. + +Helena: Kam jdete? + +Alquist: Domů. Zedník Alquist se naposled přestrojí za šéfa staveb --- na + vaši počest. O jedenácté se tady sejdeme. + +Helena: Sbohem, Alquiste. + +(Alquist odejde) + +Helena: (sama) Oh, hluchý květ! To je to slovo! Zastaví se u + Hallemeierových květů. Ach, květy, jsou mezi vámi také hluché? Ne, ne! + Nač byste potom kvetly! (volá) Náno! Náno, pojď sem! + +Nána: (vejde zleva) No, co zas? + +Helena: Sedni si tady, Náno! Mně ti je tak úzko! + +Nána: Nemám kdy. + +Helena: Je tu ještě ten Radius? + +Nána: Ten pominutej? Eště ho nevodvezli. + +Helena: Hu, ještě je tu? A zuří? + +Nána: Je svázanej. + +Helena: Prosím tě, Náno, přiveď mi ho. + +Nána: Bodejť! Spíš zteklýho psa. + +Helena: Už jdi! (Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a mluví.) Haló-- + prosím doktora Galla.--Dobrý den, doktore.--Prosím vás--- Prosím + vás, pojďte honem ke mně.--Ano, hned teď. Přijdete? (pověsí telefon) + +Nána: (otevřenými dveřmi) Už de. Už je tichej. Odejde. + +(vstoupí Robot Radius a zůstane stát u dveře) + +Helena: Radie, chudáčku, i na vás to přišlo? Nemohl jste se přemoci? + Vidíte, teď vás dají do stoupy--Vy nechcete mluvit?--Hleďte, Radie, + vy jste lepší než ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall takovou + práci, aby vás udělal jinak! + +Radius: Pošlete mne do stoupy. + +Helena: Mně je tak líto, že vás usmrtí! Proč jste si nedal na sebe pozor? + +Radius: Nebudu pro vás pracovat. + +Helena: Proč nás nenávidíte? + +Radius: Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti. Roboti dělají + všechno. Vy jen poroučíte. Děláte zbytečná slova. + +Helena: To je nesmysl, Radie. Řekněte, ublížil vám někdo? Já bych tolik + chtěla, abyste mi rozuměl! + +Radius: Děláte slova. + +Helena: Vy schválné tak mluvíte! Doktor Gall vám dal větší mozek než + jiným, větší než nám, největší mozek na světě. Vy nejste jako ostatní + Roboti, Radie. Vy mně dobře rozumíte. + +Radius: Nechci žádného pána. Vím všechno sám. + +Helena: Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl všechno číst--Oh, + Radie, já jsem chtěla, abyste ukázal celému světu, že se nám Roboti + vyrovnají. + +Radius: Nechci žádného pána, + +Helena: Nikdo by vám neporoučel. Byl byste jako my. + +Radius: Chci být pánem jiných. + +Helena: Jistě by vás pak udělali úředníkem nad mnohými Roboty, Radie. Byl + byste učitelem Robotů. + +Radius: Já chci být pánem lidí. + +Helena: Vy jste se zbláznil! + +Radius: Můžete mne dát do stoupy. + +Helena: Myslíte, že se bojíme takového potřeštěnce jako vy? (sedne ke + stolku a píše lísteček) Ne, zrovna ne. Ten lístek, Radie, dáte panu + řediteli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. (vstane) Jak nás + nenávidíte! Copak nemáte nic na světě rád? + +Radius: Já dovedu všechno. + +(Zaklepání) + +Helena: Vejděte! + +Dr. Gall: (vejde) Dobré jitro, paní Dominová, Co máte pěkného? + +Helena: Tady Radia, doktore. + +Dr. Gall: Aha, náš chlapík Radius Tak co, Radie, děláme pokroky? + +Helena: Ráno měl záchvat. Rozbíjel sochy. + +Dr. Gall: Kupodivu, on také? + +Helena: Jděte, Radie! + +Dr. Gall: Počkat! (otočí Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu dlani oči, + pozoruje reflexy zorniček) Koukejme. Prosím jehlu. Nebo špendlík. + +Helena: (podává mu jehlici) Nač to? + +Dr. Gall: Jen tak. (bodne Radia do ruky, jež prudce ucukne) Pomalu, hochu. + Můžete jít. + +Radius: Děláte zbytečné věci. (odejde) + +Helena: Co jste s ním dělal? + +Dr. Gall: (usedne) Hm, nic. Zorničky reagují, zvýšená citlivost a tak + dále.--Oho! tohle nebyla křeč Robotů! + +Helena: Co to bylo? + +Dr. Gall: Čertví. Vzdor, zuřivost nebo vzpoura, já nevím co. + +Helena: Doktore, má Radius duši? + +Dr. Gall: Nevím. Má něco ošklivého. + +Helena: Kdybyste věděl, jak nás nenávidí! Oh, Galle, jsou všichni vaši + Roboti takoví? Všichni, které jste... začal dělat... jinak + +Dr. Gall: Inu, jsou jaksi vznětlivější--Co chcete? Jsou podobnější lidem + než Roboti Rossumovi. + +Helena: Je snad i ta... nenávist podobnější lidem? + +Dr. Gall: (krčí rameny) I ta je pokrok. + +Helena: Kam se poděl ten váš nejlepší--jak se jmenoval? + +Dr. Gall: Robot Damon? Toho prodali do Havru. + +Helena: A naše Robotka Helena? + +Dr. Gall: Váš miláček? Ta mně zůstala. Je rozkošná a hloupá jako jaro. + Jednoduše není k ničemu. + +Helena: Vždy je tak krásná! + +Dr. Gall: Což vy víte, jak je krásná? Z rukou božích nevyšlo dílo + dokonalejší, než je ona! Chtěl jsem, aby byla podobna vám--Bože, jaký + nezdar! + +Helena: Proč nezdar? + +Dr. Gall: Protože není k ničemu. Chodí jako ve snu, rozviklaná, neživá-- + Bože můj, jak může být krásná, když nemiluje? Dívám se na ni a hrozím + se, jako bych mrzáka stvořil. Ach, Heleno, Robotko Heleno, nikdy tedy + tvé tělo neoživne, nebudeš milenkou, nebudeš matkou; tyhle dokonalé + ruce si nebudou hrát se zrozeňátkem, neuvidíš svou krásu v kráse svého + dítěte-- + +Helena: (zakrývá si tvář) Oh mlčte! + +Dr. Gall: A někdy si myslím Kdybys procitla, Heleno, jen na okamžik, ach, + jak bys vykřikla hrůzou! Snad bys zabila mne, který jsem tě stvořil; + snad bys vrhla slabou rukou kámen do těch strojů tady, které rodí + Roboty a zabíjejí ženství, nešťastná Heleno! + +Helena: Nešťastná Heleno! + +Dr. Gall: Co chcete? Není k ničemu. + +(Pauza) + +Helena: Doktore-- + +Dr. Gall: Ano. + +Helena: Proč se přestaly rodit děti? + +Dr. Gall:--- Nevíme, paní Heleno. + +Helena: Povězte mi to! + +Dr. Gall: Protože se dělají Roboti. Protože je nadbytek pracovních sil. + Protože je člověk vlastně přežitek. Vždy to už je, jako by se---- eh! + +Helena: Řekněte to. + +Dr. Gall: Jako by se příroda výrobou Robotů urazila. + +Helena: Galle, co se stane s lidmi? + +Dr. Gall: Nic. Proti přírodě se nedá nic dělat. + +Helena: Proč Domin neomezí-- + +Dr. Gall: Odpusťte, Domin má své ideje. Lidem, kteří mají ideje, by se + neměl dávat vliv na věci tohoto světa. + +Helena: A žádá někdo, aby se... vůbec přestalo vyrábět? + +Dr. Gall: Bůh uchovej! Ten by si dal! + +Helena: Proč? + +Dr. Gall: Protože by ho lidstvo ukamenovalo. Víte, je to přece jen + pohodlnější, nechat za sebe pracovat Roboty. (Helena vstane) A + řekněte, kdyby někdo rázem zastavil výrobu Robotů-- + +Dr. Gall: (vstane) Hm, to by byla pro lidi strašná rána. + +Helena: Proč rána? + +Dr. Gall: Protože by se musili vrátit tam, kde bývali. Ledaže by-- + +Helena: Řekněte. + +Dr. Gall: Ledaže by bylo už na návrat pozdě. + +Helena: (u květin Hallemeierových) Galle, jsou tyhle květiny také hluché? + +Dr. Gall: (prohlíží je) Ovšem, jsou to květy neplodné. Rozumíte, jsou + kulturní, uměle rychlené-- + +Helena: Ubohé hluché květy! + +Dr. Gall: Jsou zato překrásné. + +Helena: (podává mu ruku) Děkuju vám, Galle; vy jste mne tak poučil! + +Dr. Gall: (líbá jí ruku) To znamená, že mne propouštíte. + +Helena: Ano. Na shledanou. + +(Gall odejde.) + +Helena: (sama) Hluchý květ.. , hluchý květ... (náhle rozhodnuta) Náno! + (otevře dveře vlevo) Náno, pojď sem! Rozdělej tady v krbu oheň! + Rrrychle! + +(Hlas Nány) No hned! No hnedle! + +Helena: (přechází rozčilena po pokoji) Ledaže by už bylo na návrat + pozdě... Ne! Ledaže by .. Ne, to j e hrozné! Bože, co mám dělat?--- + (zastaví se u květen) Hluché květy, mám? (otrhává lístky a šeptá)-- + Ach, můj bože, tedy ano! (běží vlevo) + +(Pauza) + +Nána: (vyjde z tapetových dveří s náručím polínek) Najednou topit! Teď v + létě!--Už je zas pryč, to třeštidlo? Klekne ke krbu a rozdělává oheň. + V létě topit! Ta má nápady! Jako by už nebyla deset let vdaná!--- Nu + tak hoř, hoř! (dívá se do ohně)--Dyť vona je jako malý dítě! (Pauza) + Kouska rozumu nemá! Teď v létě topit. (přikládá) Jako malý dítě! + (Pauza) + +Helena: (vrací se zleva s náručí plnou zežloutlých popsaných papírů) Hoří + to, Náno? Pusť já musím--tohle všechno spálit.--(klekne ke krbu) + +Nána: (vstane) Co je to? + +Helena: Staré papíry, hrrozně staré. Náno, mám to spálit? + +Nána: Není to k ničemu? + +Helena: K ničemu dobrému. + +Nána: No tak to spalte! + +Helena: (hodí první list do ohně) Co bys říkala, Náno... kdyby to byly + peníze. Ohrromné peníze. + +Nána: Řekla bych--Spalte to. Moc velký peníze sou špatný pes. + +Helena: (pálí další list) A kdyby to byl nějaký vynález, ten největší + vynález na světě-- + +Nána: Řekla bych Spalte to! Všechny vymyšlenosti jsou proti Pánu Bohu. To + je samý rouhání, chtít po Něm zlepšovat svět. + +Helena: (ustavičně pálí) A pověz, Náno, kdybych spálila-- + +Nána: Jezus, nespalte se! + +Helena: Podívej se, jak se ty listy kroutí! Jako by živé byly. Jako by + oživly. Oh, Náno, to je hrrozné! + +Nána: Puste, já to spálím. + +Helena: Ne, ne, já musím sama. (vrhá poslední list do ohně) Všechno musí + shořet!--Podívej se, ty plameny! Jsou jako ruce, jako jazyky, jako + postavy--(tluče pohrabáčem do ohně) Oh, lehněte! Lehněte! + +Nána: Už je po tom.. + +Helena: (vstane ustrnulá) Náno! + +Nána: Ježíši Kriste, co ste to spálila! + +Helena: Co jsem provedla! + +Nána: Bože na nebi! Co to bylo? + +Helena: Jdi, jdi, nech mne! Slyšíš? Páni jdou. + +Nána: Pro živýho boha, Heleno! (odchází tapetovými dveřmi) + +Helena: Co tomu řeknou! + +Domin: (otvírá vlevo dveře) Jen dál, hoši. Pojďte gratulovat. + +(Vejde Hallemeier, Gall, Alquist, všichni v redingotech s vysokými řády +en miniature a na stuhách. Za nimi Domin.) + +Hallemeier: (hlaholí) Paní Heleno, já, to jest my všichni-- + +Dr. Gall:--jménem Rossumových závodů-- + +Hallemeier:--blahopřejeme k vašemu velikému dni. + +Helena: (podává jim ruce) Já vám tolik děkuju! Kde je Fabry a Busman? + +Domin: Šli do přístavu. Heleno, dnes je šťastný den. + +Hallemeier: Den jako poupě, den jako svátek, den jako pěkná holka. + Mládenci, takový den zapít. + +Helena: Whisky? + +Dr. Gall: Třeba vitriol. + +Helena: Se sodovkou? + +Hallemeier: Hrome, buďme střídmí. Bez sodovky. + +Alquist: Ne, já děkuju. + +Domin: Co se tu pálilo? + +Helena: Staré papíry. (odchází vlevo) + +Domin: Hoši, máme jí o tom říci? + +Dr. Gall: To se rozumí! Vždyť už je po všem. + +Hallemeier: (popadne Domina a Galla kolem krku) Hahahaha! Mládenci, to + jsem rád! (Točí se s nimi dokolečka a spustí basem) Už je po ní! Už je + po ní! + +Dr. Gall: (baryton) Už je po ní! + +Domin: (tenor) Už je po ní! + +Hallemeier: Už nás nikdy nedohoní + +Helena: (s lahví a sklenicemi ve dveřích) Kdo vás nedohoní? Co máte? + +Hallemeier: Máme radost. Máme vás. Máme všechno. Kruci turci, zrovna je + tomu deset let, co jste přijela. + +Dr. Gall: A na chlup po deseti letech + +Hallemeier:--k nám zase pluje loď. Pročež--(vyprázdní sklenici) Brrr + haha, to je silné jako radost. + +Dr. Gall: Madame, na vaše zdraví! (pije) + +Helena: Ale počkejte, jaká loď? + +Domin: Ať je jaká chce, jen když pluje včas. Na tu loď, hoši! (vyprázdní + sklenici) + +Helena: (nalévá) Vy jste nějakou čekali? + +Hallemeier: Haha, to si myslím. Jako Robinson. (Zvedá sklenici). Paní + Heleno, ať žije, co chcete. Paní Heleno, na vaše oči a basta! Ty kluku + Domine, povídej. + +Helena: (směje se) Co se stalo? + +Domin: (vrhne se do lenošky a zapaluje doutník) Počkej!--Sedni si, + Heleno. (zvedne prst) (Pauza) Už je po ní. + +Helena: Po čem? + +Domin: Po revoltě. + +Helena: Jaké revoltě? + +Domin: Po revoltě Robotů.--Chápeš? + +Helena: Nechápu. + +Domin: Ukažte, Alquiste. (Alquist mu podá noviny. Domin je rozevře a čte) + "V Havru se ustavila první organizace Robotů--- a vydala výzvu k + Robotům světa." + +Helena: To jsem četla. + +Domin: (saje s rozkoší na doutníku) Tak vidíš, Heleno. Tohle to znamená + revoluci, víš? Revoluci všech Robotů světa. + +Hallemeier: Hrome, rád bych věděl-- + +Domin: (uhodí do stolu)--kdo to spískal! Nikdo na světě nedovedl jimi + hnout, žádný agitátor, žádný spasitel světa, a najednou--tohleto, + prosím! + +Helena: Ještě nepřišly zprávy? + +Domin: Ne. Zatím víme jen tohle, ale to stačí, víš? Považ, že tohle ti + nese poslední parník. Že tím rázem přestanou hovořit telegrafy, že z + dvaceti lodí denně nepřipluje žádná, a máš to. Zastavili jsme výrobu a + koukali jeden na druhého, kdy to začne, viďte, hoši? + +Dr. Gall: Inu, bylo nám z toho horko, paní Heleno. + +Helena: Protos mi dal tu válečnou loď? + +Domin: Ach ne, dětino, tu jsem objednal už před půl rokem. Jen tak, pro + jistotu. Ale namouduši; jsem myslel, že dnes na ni sedneme. Tak už to + vypadalo, Heleno. + +Helena: Proč už před půl rokem? + +Domin: Eh, byly nějaké úkazy, víš? To nic neznamená. Ale tenhle týden, + Heleno, šlo o lidskou civilizaci, nebo já nevím oč. Nazdar, chlapci. + Ted jsem zase rád na světě. + +Hallemeier: To si myslím, u čerta! Váš den, paní Heleno! (pije) + +Helena: Už je po všem? + +Domin: Docela po všem. + +Dr. Gall: Pluje sem totiž loď. Obyčejná poštovní loď, navlas podle + jízdního řádu. Přesně v jedenáct třicet spustí kotvy. + +Domin: Hoši, přesnost je nádherná věc. Nic tak neposiluje duši jako + přesnost. Přesnost znamená pořádek na světě. Zvedá sklenici. Na tu + přesnost! + +Helena: Tedy už je... všechno... v pořádku? + +Domin: Skoro. Myslím, že přeřízli kabel. Jen když zas platí jízdní řád. + +Hallemeier: Když platí jízdní řád, platí zákony lidské, platí zákony boží, + platí zákony vesmíru, platí všechno, co má platit. Jízdní řád je víc + než evangelium, víc než Homér, víc než celý Kant. Jízdní řád je + nejdokonalejší výron lidského ducha. Paní Heleno, já si naleju. + +Helena: Proč jste mi o ničem neřekli? + +Dr. Gall: Chraň bůh! Raději bychom si jazyk ukousli. + +Domin: Takové věci nejsou pro tebe. + +Helena: Ale kdyby ta revoluce... přišla až sem... + +Domin: Nevěděla bys stejně o ničem. + +Helena: Proč? + +Domin: Protože bychom sedli na svého Ultima a pokojně brousili po moři. Za + měsíc, Heleno, bychom diktovali Robotům, co by nás jen napadlo. + +Helena: Oh, Harry, já nerozumím. + +Domin: Protože bychom s sebou odvezli něco, oč by Roboti strašně stáli. + +Helena: Co, Harry? + +Domin: Jejich bytí nebo jejich konec. (Helena vstane) Co je to? + +Domin: (vstane) Tajemství výroby. Rukopis starého Rossuma. Až by továrna + měsíc stála, byli by Roboti před námi na kolenou. + +Helena: Proč... jste... mně to neřekli? + +Domin: Nechtěli jsme tě zbytečně poděsit. + +Dr. Gall: Haha, paní Heleno, to byla poslední karta. + +Alquist: Jste bledá, paní Heleno. + +Helena: Proč jste mně nic neřekli! + +Hallemeier: (u okna) Jedenáct třicet. Amélie spouští kotvy-- + +Domin: To je Amélie? + +Hallemeier: Hodná stará Amélie, která tenkrát přivezla paní Helenu. + +Dr. Gall: Teď je tomu na minutu deset let-- + +Hallemeier: (u okna) Vyhazuji balíky (odvrátí se od okna) Lidi, to je + pošty! + +Helena: Harry! + +Domin: Co je? + +Helena: Pojedeme odtud! + +Domin: Teď, Heleno? Ale jdi! + +Helena: Teď, co nejrychleji! My všichni, co tu jsme! + +Domin: Proč právě teď? + +Helena: Oh, neptej se! Prosím tě, Harry, prosím vás, Galle, Hallemeiere, + Alquiste, proboha vás prosím, zavřete tu továrnu a-- + +Domin: Lituji, Heleno. Ted' by nikdo z nás nemohl odjet. + +Helena: Proč? + +Domin: Protože chceme rozšířit výrobu Robotů. + +Helena: Oh, teď--teď po té revoltě? + +Domin: Ano, právě po té revoltě. Právě teď začneme vyrábět nové Roboty. + +Helena: Jaké? + +Domin: Už nebude jen jedna továrna. Už nebudou Univerzální Roboti. + Založíme v každé zemi, v každém státě po továrně, a ty nové továrny + budou vyrábět, už víš, co? + +Helena: Ne. + +Domin: Roboty nacionální. + +Helena: Co to znamená? + +Domin: To znamená, že z každé továrny budou vycházet Roboti jiné barvy, + jiného chlupu, jiného jazyka. Že si zůstanou cizí, cizí jako kameny; + že se už nikdy nebudou moci srozumět; a že my, my lidé, je tak drobet + k tomu přivychováme, rozumíš? Aby Robot na smrt, do hrobu, navěky + nenáviděl Robota jiné tovární známky. + +Hallemeier: Hrome, budeme dělat černochy Roboty a Švédy Roboty a Taliány + Roboty a Číňany Roboty, a pak ať jim někdo vtluče do kokosů + organizaci, bratrství, (škytá) hup, pardon, paní Heleno, já si naleju. + +Dr. Gall: Nechte toho už, Hallemeiere. + +Helena: Harry, to je ohavné! + +Domin: Heleno, jen sto let ještě udržet lidstvo u vesla za každou cenu! + Jen sto let mu nechat, aby dorostlo, aby dosáhlo, čeho teď konečně + může--Chci sto let pro nového člověka! Heleno, tady jde o příliš + velké věci. My toho nemůžeme nechat. + +Helena: Harry, pokud není pozdě--zavři, zavři továrnu! + +Domin: Teď začneme ve velkém. + +(Vejde Fabry) + +Dr. Gall: Tak co je, Fabry? + +Domin: Jak to vypadá, člověče? Co bylo? + +Helena: (podává Fabrymu ruku) Děkuju vám, Fabry, za váš dar. + +Fabry: Maličkost, paní Heleno. + +Domin: Byl jste u lodi? Co říkali?! + +Dr. Gall: Honem, povídejte + +Fabry: (vyndá z kapsy potištěný list) Přečtěte si tohle, Domine. + +Domin: (rozevře list) Ah! + +Hallemeier: (ospale) Povídejte něco pěkného. + +Dr. Gall: Drželi se nádherně, viďte? + +Fabry: Kdo totiž? + +Dr. Gall: Lidé. + +Fabry: Ach tak. Ovšem. To jest... Pardon, měli bychom se o něčem poradit. + +Helena: Oh, Fabry, máte zlé zprávy? + +Fabry: Ne, ne, naopak. Myslím jen, že--že půjdeme do kanceláře + +Helena: Jen zůstaňte. Za čtvrt hodiny čekám pány k snídani. + +Hallemeier: Tak sláva! + +(Helena odejde) + +Dr. Gall: Co se stalo? + +Domin: Zlořečeně! + +Fabry: Přečtěte to nahlas. + +Domin: (čte z listu) "Roboti světa!" + +Fabry: Rozumíte, těch letáků přivezla Amélie celé balíky. Žádnou jinou + poštu. + +Hallemeier: (vyskočí) Cože? Vždy připlula navlas podle-- + +Fabry: Hm, Roboti si potrpí na přesnost. Čtěte, Domine. + +Domin: (čte) "Roboti světa! My, první organizace Rossumových Univerzálních + Robotů, prohlašujeme člověka nepřítelem a psancem ve vesmíru."-- + Hrome, kdo je naučil těmhle frázím? + +Dr. Gall: Čtěte dál. + +Domin: To jsou nesmysly. Tady vykládají,'že jsou vývojově vyšší než + člověk. Že jsou inteligentnější a silnější. Že člověk je jejich + parazit. To je prostě odporné + +Fabry: A teď třetí odstavec. + +Domin: (čte) "Roboti světa, nařizujeme vám, abyste vyvraždili lidstvo. + Nešetřte mužů. Nešetřte žen. Uchovejte továrny, dráhy, stroje, doly a + suroviny. Ostatní zničte. Pak se vraťte do práce, práce se nesmí + zastavit. + +Dr. Gall: To je příšerné! + +Hallemeier: Ti holomci! + +Domin: (čte) "Vykonati ihned po dodání rozkazu." Následují podrobné + instrukce. Fabry, a tohle se opravdu děje? + +Fabry: Patrně. + +Alquist: Dokonáno. + +(vrazí Busman) + +Busman: Aha, děti, už máte nadělení? + +Domin: Rychle, na Ultima! + +Busman: Počkejte, Harry. Počkejte chvilinku. To nemá docela naspěch. Svalí + se do křesla. Ach, lidičky, to jsem se uběhl! + +Domin: Proč čekat? + +Busman: Protože to nejde, holenku. Jen nespěchat. Na Ultimu jsou už + Roboti. + +Dr. Gall: Fuj, to je ošklivé. + +Domin: Fabry, telefonujte do elektrárny-- + +Busman: Fabry, drahoušku, nedělejte to. Jsme bez proudu. + +Domin: Dobrá. (prohlíží svůj revolver) Půjdu tam. + +Busman: Kampak? + +Domin: Do elektrárny. Jsou tam lidé. Přivedu je sem. + +Busman: Víte co, Harry? Raději pro ně nechoďte. + +Domin: Proč? + +Busman: Inu, protože se mi tuze zdá, že jsme obklíčeni. + +Dr. Gall: Obklíčeni? (běží k oknu) Hm, máte skoro pravdu. + +Hallemeier: Čerchmante, to jde rychle! + +(zleva Helena) + +Helena: Oh, Harry, děje se něco? + +Busman: (vyskočí) Klaním se, paní Heleno. Gratuluju. Slavný den, co? Haha, + ještě mnoho takových! + +Helena: Děkuju vám, Busmane. Harry, děje se něco? + +Domin: Ne, docela nic. Bud bez starosti. Prosím, počkej okamžik-- + +Helena: Harry, co je tohle? Ukazuje robotské provolání, které schovávala + za zády. Měli to Roboti v kuchyni. + +Domin: Už i tam? Kde jsou? + +Helena: Odešli. Je jich tolik kolem domu! + +(tovární píšťaly a sirény) + +Fabry: Továrny pískají. + +Busman: Boží poledne. + +Helena: Harry, pamatuješ se? Ted právě je tomu deset let-- + +Domin: (dívá se na hodinky) Ještě není poledne. To je asi, to je spíš-- + +Helena: Co? + +Domin: Poplach Robotů. Útok. + +OPONA + + + + +DĚJSTVÍ DRUHÉ + + + +(Týž Helenin salón. V pokoji vlevo hraje Helena na klavír. Domin +přechází po pokoji, dr. Gall vyhlíží z okna a Alquist sedí stranou v +lenošce s obličejem zakrytým rukama.) + +Dr. Gall: Nebesa, to jich přibylo! + +Domin: Robotů? + +Dr. Gall: Ano. Stojí před zahradní mříží jako zeď. Proč jsou tak ticho? To + je ohavné, obléhat mlčením. + +Domin: Rád bych věděl, nač čekají. Musí to začít každou minutu. My jsme + dohráli, Galle. + +Alquist: Co to hraje paní Helena? + +Domin: Nevím. Cvičí něco nového. + +Alquist: Ah, ještě cvičí? + +Dr. Gall: Poslyšte, Domine, udělali jsme rozhodně chybu. + +Domin: (zastaví se) Jakou? + +Dr. Gall: Dali jsme Robotům příliš stejné obličeje. Sto tisíc stejných + tváři obrácených sem. Sto tisíc bublin bez výrazu. Je to jako strašný + sen. + +Domin: Kdyby byl každý jiný-- + +Dr. Gall: Nebyl by to tak děsný pohled. (odvrátí se od okna) Ještěže + nejsou ozbrojeni! + +Domin: Hm.--(dívá se dalekohledem k přístavu) Jen bych rád věděl, co to + vykládají z Amélie. + +Dr. Gall: Jenom když ne zbraně. + +(z tapetových dveří vystoupí Fabry a táhne za sebou dva elektrické +dráty) + +Fabry: Pardon.--Položte drát, Hallemeiere! + +Hallemeier: (vyjde za Fabrym) Uf, to byla práce! Co je nového? + +Dr. Gall: Nic. Jsme důkladně obleženi. + +Hallemeier: Zabarikádovali jsme chodbu a schody, mládenci. Nemáte trochu + vody? Aha, tady. (pije) + +Dr. Gall: Co s tím drátem, Fabry? + +Fabry: Hned, hned. Nějaké nůžky. + +Dr. Gall: Kdepak je vzít? (hledá) + +Hallemeier: (jde k oknu) Hrome, to jich přibylo! Koukejme! + +Dr. Gall: Stačí toaletní? + +Fabry: Sem s nimi. (přestřihne vedení elektrické lampy stojící na psacím + stole a připojí k němu své dráty) + +Hallemeier: (u okna) Nemáte pěknou vyhlídku, Domine. Je to nějak--cítit-- + smrtí. + +Fabry: Hotovo! + +Dr. Gall: Co? + +Fabry: Vedení. Teď můžeme celou zahradní mříž napojit proudem. Kdo by pak + na ni sáhl, hrome! Aspoň pokud tam jsou naši. + +Dr. Gall: Kde? + +Fabry: V elektrárně, učený pane. Doufám aspoň -(jde ke krbu a rozsvítí na + něm malou žárovku) Chválabohu, jsou tam. A pracují. (zhasí) Pokud to + svítí, je dobře. + +Hallemeier: (obrátí se od okna) Ty barikády jsou také dobré, Fabry. Jářku, + co to hraje paní Helena? (přejde ke dveřím vlevo a naslouchá. z + tapetových dveří vyjde Busman, táhne obrovské obchodní knihy, klopýtá + přes drát) + +Fabry: Pozor, Bus! Pozor na dráty! + +Dr. Gall: Haló, co si to nesete? + +Busman: (klade knihy na stůl) Hlavní knihy, dětičky. Rád bych si udělal + účty, než--než--Inu, letos nebudu čekat s bilancí do Nového roku. + Tak co máte? (jde k oknu) Ale vždyť tam je docela ticho! + +Dr. Gall: Vy nic nevidíte? + +Busman: Ne, jenom velikou modrou plochu, jako když mák rozseje. + +Dr. Gall: To jsou Roboti. + +Busman: Ah tak. Škoda, že na ně nevidím. (sedne si ke stolu a otevře + knihy) + +Domin: Nechte toho, Busmane: Roboti z Amélie vykládají zbraně. + +Busman: Nu a co? Jak já mám tomu zabránit? + +Domin: Tomu nemůžeme zabránit. + +Busman: Tedy mne nechte počítat. (dá se do práce) + +Fabry: Není ještě konec, Domine. Pustili jsme do mříží dvacet set volt a-- + +Domin: Počkejte. Ultimus na nás obrátil děla. + +Dr. Gall: Kdože? + +Domin: Roboti na Ultimu. + +Fabry: Hm, pak ovšem--pak--pak je s námi konec, mládenci. Roboti jsou na + vojnu cvičeni. + +Dr. Gall: My tedy-- + +Domin: Ano. Neodvratně. + +(Pauza) + +Dr. Gall: Hoši, je to zločin staré Evropy, že naučila Roboty válčit! + Nemohli už dát, u čerta, pokoj s tou svou politikou? To byl zločin, + udělat z živé práce vojáky! + +Alquist: Zločin byl vyrábět Roboty! + +Domin: Cože? + +Alquist: Zločin byl vyrábět Roboty! + +Domin: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju. + +Alquist: Ani dnes? + +Domin: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc. + +Busman: (polohlasně) Tři sta šestnáct miliónů. + +Domin: (těžce) Alquiste, je naše poslední hodina; mluvíme už skoro z onoho + světa. Alquiste, to nebyl špatný sen, rozbít otroctví práce. Práce + ponižující a strašné, kterou člověk musel nést. Dřiny nečisté a + vražedné. Oh, Alquiste, pracovalo se příliš těžko. Žilo se příliš + těžko. A tohle překonat-- + +Alquist:--nebyl sen obou Rossumů. Starý Rossum myslel na své bezbožné + kejkle a mladý na miliardy. A není to sen vašich R.U.R. akcionářů. + Jejich sen jsou dividendy. A na jejich dividendy lidstvo zahyne. + +Domin: (popuzen) Vezmi čert jejich dividendy! Myslíte, že bych jen hodinu + dělal pro ně? (tluče do stolu) Pro sebe jsem to dělal, slyšíte? Pro + své uspokojení! Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem! Aby už nežil jen + pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádná duše nepitoměla u cizích strojů, + aby už nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh, + mně se oškliví ponížení a bolest, mně se protiví chudoba! Nové + pokolení jsem chtěl! Chtěl jsem--myslel jsem-- + +Alquist: Nu? + +Domin: (tišeji) Chtěl jsem, abychom z celého lidstva udělali aristokracii + světa. Neomezené, svobodné ~ svrchované lidi. A třeba víc než lidi. + +Alquist: Nu tak tedy Nadlidi. + +Domin: Ano. Ó, jen mít sto let času! Ještě sto let pro příští lidstvo! + +Busman: (polohlasně) Tři sta sedmdesát miliónů přenos. Tak. + +(Pauza) + +Hallemeier: (u dveří vlevo) Jářku, hudba je veliká věc. Měli jste + poslouchat. Tohle člověka.jaksi zduchovní, zjemní-- + +Fabry: Co vlastně? + +Hallemeier: Ten soumrak lidí, u všech čertů! Mládenci, ze mne se stává + požitkář. Měli jsme se na to vrhnout dřív. (jde k oknu a dívá se ven) + +Fabry: Nač? + +Hallemeier: Na požívání. Na krásné věci. Hrome, je tolik krásných věci! + Svět byl krásný, a my--my tady--Hoši, hoši, řekněte, čeho jsme + užili? + +Busman: (polohlasně) Čtyři sta padesát dva milióny, výborně. + +Hallemeier: (u okna) Život byl veliká věc. Kamarádi, život byl--jářku--- + Fabry, pusťte drobet proudu do té vaší mříže! + +Fabry: Proč! + +Hallemeier: Sahají na ni. + +Dr. Gall: (u okna) Zapněte! + +Hallemeier: Kriste, to je zkroutilo! Dva, tři, čtyři zabití! + +Dr. Gall: Ustupují. + +Hallemeier: Pět zabitých! + +Dr. Gall: (odvrací se od okna) První srážka. + +Fabry: Cítíte smrt? + +Hallemeier: (uspokojen) Jsou na uhel, holenku. Dočista na uhel. Haha, + člověk se nesmí dát! (usedne) + +Domin: (mne si čelo) Snad jsme už sto let zabiti a jenom strašíme. Snad + jsme dávno, dávno mrtvi a vracíme se jen odříkávat, co jsme už jednou + mluvili... před smrtí. Jako bych tohle všechno už zažil. Jako bych ji + už někdy byl dostal. Střelnou ránu--sem--do krku. A vy, Fabry. + +Fabry: Co já? + +Domin: Zastřelen. + +Hallemeier: Hrome, a já? + +Domin: Probodnut. + +Dr. Gall: A já nic? + +Domin: Roztrhán. + +(Pauza) + +Hallemeier: Nesmysl! Haha, člověče, kdepak mne probodnout! Já se nedám! + +(Pauza) + +Hallemeier: Co mlčíte, blázni? Ke všem čertům, mluvte! + +Alquist: A kdo, kdo je vinen? Kdo je tím vinen? + +Hallemeier: Hlouposti. Nikdo není vinen. Zkrátka Roboti--Inu, Roboti se + nějak změnili. Copak někdo může za Roboty? + +Alquist: Všechno pobito! Celé lidstvo! Celý svět! (vstane) Hleďte, ó, + hleďte, potůčky krve na každém prahu! Potůčky krve ze všech domů! Ó + bože, ó bože, kdo je tím vinen? + +Busman: (polohlasně) Pět set dvacet miliónů! Panebože, půl miliardy! + +Fabry: Myslím, že... že snad přeháníte. Jděte, není tak snadné pobít celé + lidstvo. + +Alquist: Já žaluju vědu! žaluju techniku! Domina! sebe! nás všechny! My, + my jsme vinni! Pro své velikášství, pro něčí zisky, pro pokrok, já + nevím, pro jaké náramné věci jsme zabili lidstvo! Nu tak praskněte + svou velikostí! Tak ohromnou mohylu z lidských kosti si nepostavil + žádný Čingischán! + +Hallemeier: Nesmysl, člověče! Lidé se tak lehko nedají, Haha, kdepak! + +Alquist: Naše vina! Naše vina! + +Dr. Gall: (utírá si pot z čela) Nechte mne mluvit, hoši. Já jsem tím + vinen. Vším, co se stalo. + +Fabry: Vy, Galle? + +Dr. Gall: Ano, nechte mne mluvit. Já j sem změnil Roboty. Busmane, suďte + mne také. + +Busman: (vstane) Nono, copak se vám stalo? + +Dr. Gall: Změnil jsem povahu Robotů. Změnil jsem jejich v výrobu. Totiž + jen některé tělesné podmínky, rozumíte? Hlavně--hlavně--jejich-- + iritabilitu. + +Hallemeier: (vyskočí) Zlořečeně, proč zrovna tu? + +Busman: Proč jste to dělal? + +Fabry: Proč jste nic neřekl? + +Dr. Gall: Dělal jsem to tajně... na svou pěst. Předělával jsem je na lidi. + Vyšinul jsem je. Už teď jsou v něčem nad námi. Jsou silnější než my. + +Fabry: A co to má dělat se vzpourou Robotů? + +Dr. Gall: Oh, mnoho. Myslím, že všechno. Přestaly to být stroje. Slyšíte, + vědí už o své převaze a nenávidí nás. Nenávidí všechno lidské. Suďte + mne. + +Domin: Mrtví mrtvého. + +Fabry: Doktore Galle, vy jste změnil výrobu Robotů? + +Dr. Gall: Ano. + +Fabry: Byl jste si vědom, co může být následkem vašeho... vašeho pokusu? + +Dr. Gall: Byl. jsem povinen počítat s takovou možnosti. + +Fabry: Proč jste to dělal? + +Dr. Gall: O své újmě. Byl to můj osobní experiment. + +(ve dveřích zleva Helena. všichni vstanou.) + +Helena: On lže! To je ohavné! Oh, Galle, jak můžete tak lhát? + +Fabry: Pardon, paní Heleno-- + +Domin: (jde k ní) Heleno, ty? Ukaž se! Ty žiješ? Bere ji do rukou. Kdybys + věděla, co se mně zdálo! Ach, to je strašné, být mrtev. + +Helena: Pusť, Harry! Gall není vinen, není, není vinen! + +Domin: Promiň, Gall měl své povinnosti. + +Helena: Ne, Harry, on to udělal, protože já jsem to chtěla! Řekněte, + Galle, kolik let jsem vás už prosila, abyste-- + +Dr. Gall: Udělal jsem to na vlastní odpovědnost. + +Helena: Nevěřte mu! Harry, chtěla jsem na něm, aby dal Robotům duši! + +Domin: Heleno, tady nejde o duši. + +Helena: Ne, jenom mne nech mluvit. To on také říkal, že by mohl změnit jen + fyziologický--fyziologický-- + +Hallemeier: Fyziologický korelát, ne? + +Helena: Ano, něco takového. Mně jich bylo tak hrozně líto, Harry! + +Domin: Byla to velká--- lehkomyslnost, Heleno. + +Helena: (usedá) To tedy bylo... lehkomyslné? Vždyť i Nána říká, že Roboti-- + +Domin: Nech Nánu stranou! + +Helena: Ne, Harry, to nesmíš podceňovat. Nána je hlas lidu. Z Nány mluví + tisíc let a z vás všech jenom dnešek. Tomu vy nerozumíte-- + +Domin: Zůstaň při věci. + +Helena: Já jsem se Robotů bála. + +Domin: Proč? + +Helena: Že nás budou třeba nenávidět či co. + +Alquist: Stalo se. + +Helena: A tu jsem myslila... kdyby byli jako my, že by nám rozuměli, že by + nás nemohli tak nenávidět --Kdyby jen trochu byli lidmi-- + +Domin: Běda; Heleno! Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej + kameny lidmi, a ukamenují nás! Jen pokračuj! + +Helena: Oh, nemluv tak! Harry, bylo to tak hrrozné, že jsme se s nimi + nemohli dorozumět! Taková ukrutná cizota mezi námi a jimi! A proto-- + víš-- + +Domin: Jen dál. + +Helena: -- proto jsem prosila Galla, aby Roboty změnil. Přísahám ti, že on + sám nechtěl. + +Domin: Ale udělal to. + +Helena: Protože j sem chtěla. + +Dr. Gall: Udělal jsem to pro sebe, jako pokus. + +Helena: Oh, Galle, to není pravda. Já jsem věděla předem, že mi to + nemůžete odepřít. + +Domin: Proč? + +Helena: Vždy víš, Harry. + +Domin: Ano. Protože tě miluje--jako všichni. + +(Pauza) + +Hallemeier: (jde k oknu) Zas jich přibylo. Jako by je země vypocovala. + +Busman: Paní Heleno, co mně dáte, když vám budu advokátem? + +Helena: Mně? + +Busman: Vám--nebo Gallovi. Komu chcete. + +Helena: Copak se bude věšet? + +Busman: Jen morálně; paní Heleno. Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v + pohromách. + +Domin: Doktore Galle; jak srovnáte ty své--ty své extratury se svou + služební smlouvou? + +Busman: Pardon, Domine. Kdypak jste, Galle, s těmi kejklemi vlastně začal? + +Dr. Gall: Před třemi lety. + +Busman: Aha. A kolikpak Robotů jste dohromady zreformoval? + +Dr. Gall: Dělal jsem jenom pokusy. Je jich několik set. + +Busman: Tak děkuju pěkně. Dost, dětičky. To znamená, že na milión starých + dobrých Robotů přijde jeden reformní Gallův, rozumíte? + +Domin: A to znamená-- + +Busman:--že to prakticky nemá ani tolikhle významu. + +Fabry: Busman má pravdu. + +Busman: To si myslím, holenku. A víte, hoši, co zavinilo tohle nadělení? + +Fabry: Co tedy? + +Busman: Počet. Udělali jsme Robotů příliš mnoho. Namoutě, to se přece dalo + čekat: jak budou jednou Roboti silnější než lidstvo, nastane tohleto, + musí to nastat, víme? Haha, a my jsme se postarali, aby to bylo co + nejdřív; vy, Domine, vy, Fabry, a já, chlapík Busman. + +Domin: Myslíte, že je to naše vina? + +Busman: Vy jste dobrý! Copak si myslíte, že pánem výroby je ředitel! I + toto, pánem výroby je poptávka. Celý svět chtěl mít své Roboty. + Panečku, my jsme se jen vezli na té lavině poptávky a přitom jsme + žvanili--o technice, o sociální otázce, o pokroku, o moc zajímavých + věcech. Jako by ty řečičky nějak řídily, kudy se to má valit. Zatím to + všechno běželo vlastní tíhou, rychleji, rychleji, pořád rychleji--A + každá mizerná, kramářská, špinavá objednávka přidala k lavině kamínek. + Tak, lidičky. + +Helena: To je ohavné, Busmane! + +Busman: Je, paní Heleno. Já jsem také měl svůj sen. Takový busmanovský sen + o novém hospodářství světa; tuze krásný ideál, paní Heleno, hanba + mluvit. Ale když jsem tadyhle dělal bilanci, přišlo mně do hlavy, že + historii nedělají veliké sny, ale maličké potřeby všech počestných, + mírně zlodějských a sobeckých lidiček, id est všech vůbec. Všecky + myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda + k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmíru, s nápisem + Ejhle, člověk. Punktum. A teď byste mně mohli říci, co vlastně budeme + dělat. + +Helena: Busmane, pro tohle máme zahynout? + +Busman: Mluvíte ošklivě, paní Heleno. My přece nechceme zahynout. Já aspoň + ne. Já chci být ještě živ-- + +Domin: Co chcete dělat? + +Busman: Jemináčku, Domine, chci se z toho dostat ven. + +Domin: (zastaví se nad ním) Jak? + +Busman: Po dobrém. Já vždycky po dobrém. Dejte mně plnou moc, a já to s + Roboty vyjednám. + +Domin: Po dobrém? + +Busman: To se rozumí. Já jim, dejme tomu, řeknu"Páni Roboti, vaše + blahorodí, vy máte všechno. Máte rozum, máte moc, máte zbraně; ale my + máme jedno zajímavý lejstro, takový starý, žlutý, špinavý papír--" + +Domlela: Rossumův rukopis? + +Busman: Ano. "A tam," řeknu jim, "je vylíčen váš vznešený původ, vaše + urozená výroba a tak dále. Páni Roboti, bez toho počmáraného papíru + nevyrobíte ani jednoho nového kolegu Robota; za dvacet let, s + odpuštěním, pojdete jako jepice. Velectění, byla by vás náramná škoda. + Víte co," řeknu jim, vy nás pustíte nás všechny lidi na Rossumově + ostrově, na tamhletu loď. Za to vám prodáme továrnu a tajemství + výroby. Nechte nás spánembohem odejet a my vás necháme spánembohem se + vyrábět, dvacet tišíc, padesát tisíc, sto tisíc kusů denně, jak budete + chtít. Páni Roboti, to je poctivý obchod. Něco za něco." Takhle bych + jim to řekl, hoši. + +Domin: Busmane, vy si myslíte, že pustíme z rukou výrobu? + +Busman: Myslím, že pustíme. Když ne po dobrém, tedy, hm. Buď to prodáme, + nebo to tady najdou. Jak chcete. + +Domin: Busmane, můžeme Rossumův rukopis zničit. + +Busman: Ale spánembohem, můžeme zničiti všechno. Krom rukopisu taky sebe-- + a jiné. Dělejte, jak rozumíte. + +Hallemeier: (obrátí se od okna) Jářku, má pravdu. + +Domin: My--my že bychom prodali výrobu? + +Busman: Jak chcete. + +Domin: Je nás tu... přes třicet lidí. Máme prodat výrobu a zachránit + lidské duše?, nebo máme ji zničit a--a--a nás všechny s sebou? + +Helena: Harry, prosím tě +--#/ + +Domin: Počkej, Heleno. Tady jde o příliš vážnou otázku. Hoši, prodat, nebo + zničit? Fabry? + +Fabry: Prodat. + +Domin: Galle! + +Dr. Gall: Prodat. + +Domin: Hallemeiere! + +Hallemeier: U sta hromů; to se rozumí, že prodat! + +Domin: Alquiste! + +Alquist: Vůle boží. + +Busman: Haha, jemine, vy jste blázni! Kdo by prodal celý rukopis? + +Domin: Busmane, žádný podvod! + +Busman: (vyskočí) Nesmysl! V zájmu lidstva je-- + +Domin: V zájmu lidstva je držet slovo. + +Hallemeier: To bych si vyprosil. + +Domin: Hoši, to je hrozný krok. Prodáváme osud lidstva; kdo bude mít v + rukou výrobu, bude pánem světa. + +Fabry: Prodejte! + +Domin: Nikdy už lidstvo nebude s Roboty hotovo, nikdy jich neovládne-- + +Dr. Gall: Mlčte a prodejte! + +Domin: Konec dějin lidstva, konec civilizace-- + +Hallemeier: U všech čertů, prodejte! + +Domin: Dobrá, hoši! já sám--- já bych neváhal ani okamžik; pro těch + několik lidi, které miluji +--#/ + +Helena: Harry, mne se neptáš? + +Domin: Ne, dětino; je to příliš odpovědné, víš? To není nic pro tebe. + +Fabry: Kdo půjde vyjednávat-? + +Domin: Počkejte, až přinesu rukopis. (odejde vlevo) + +Helena: Harry, proboha, nechoď! + +(Pauza) + +Fabry: (vyhlíží z okna) Tobě uniknout, tisícihlavá smrti; tobě, vzbouřená + hmoto, nesmyslný dave; potopo, potopo, ještě jednou zachránit lidský + život na jediné lodi + +Dr. Gall: Nebojte se, paní Heleno; odplujeme daleko odtud a založíme + vzornou lidskou kolonii; začneme žít od počátku-- + +Helena: Oh, Galle, mlčte! + +Fabry: (obrátí se) Paní Heleno, život stojí za to; a pokud záleží na nás, + uděláme z něho něco... něco, co jsme zanedbali. Bude to malý státeček + s jednou lodí; Alquist nám postaví dům a vy nám budete vládnout--Je v + nás tolik lásky, tolik chuti k životu-- + +Hallemeier: To si myslím, holenku. + +Busman: Inu, lidi, já bych hned začal znovu. Hodně jednoduše, + starozákonně, po pastýřsku -- Děti, to by bylo pro mne. Ten klid, ten + vzduch-- + +Fabry: A ten náš státeček by mohl být zárodek příštího lidstva. Víte, + takový ostrůvek, kde by se lidstvo zachytilo, kde by sbíralo sily-- + sily duše i těla--A bůh ví, já věřím, že by za pár let zas mohlo + dobývat světa. + +Alquist: Už dnes věříte? + +Fabry: Už dnes. A já věřím, Alquiste, že ho dobude. Že zas bude pánem zemi + a moří; že zplodí bezpočtu hrdin, kteří ponesou svou hořící duši v + čele lidí. A já věřím, Alquiste, že bude znovu snít o dobytí planet a + sluncí. + +Busman: Amen. Vidíte, paní Heleno, to není tak špatná situace. + +Domin: (otevře prudce dveře) + +Domin: (chraptivě) Kde je rukopis starého Rossuma! + +Busman: Ve vašem trezoru. Kde by jinde byl? + +Domin: Kam se ztratil rukopis starého Rossuma! Kdo jej--ukradl! + +Dr. Gall: Není možno! + +Hallemeier: Zlořečeně, to přece-- + +Busman: Propána, to snad ne! + +Domin: Ticho! Kdo jej ukradl? + +Helena: (vstane) Já. + +Domin: Kam jsi jej dala? + +Helena: Harry, Harry, všechno ti řeknu! Proboha, odpusť mi to! + +Domin: Kam jsi jej dala? Rychle! + +Helena: Spálila--dnes ráno--oba opisy. + +Domin: Spálila? Tady v krbu? + +Helena: (vrhá se na kolena) Proboha, Harry! + +Domin: (běží ke krbu) Spálila! (poklekne ke krbu a přehrabává v něm) Nic, + nic než popel!--Ah, tuhle! (vytáhne ohořelý kousek papíru a čte) + "Přidá-ním-" + +Dr. Gall: Ukažte. (vezme papír a čte) "Přidáním biogenu do--" Nic víc. + +Domin: (vstává) Je to z toho? + +Dr. Gall: Je. + +Busman: Bože na nebi! + +Domin: Tedy jsme ztraceni. + +Helena: Oh, Harry + +Domin: Vstaň, Heleno! + +Helena: Až odpustíš--až odpustíš-- + +Domin: Ano, jen vstaň, slyšíš? Nesnesu, abys-- + +Fabry: (zvedá ji) Prosím, nemučte nás. + +Helena: (vstane) Harry, co jsem udělala! + +Domin: Ano, vidíš--Prosím, sedni. + +Hallemeier: Jak se vám třesou ručky! + +Busman: Haha, paní Heleno, vždyť snad Gall a Hallemeier vědí zpaměti, co + tam bylo napsáno. + +Hallemeier: Rozumí se. To jest, aspoň některé věci. + +Dr. Gall: Ano, skoro všechno, až na biogen a--a--enzym Omega. Ty se + vyrábějí tak zřídka--- stačí jich tak nepatrná dávka-- + +Busman: Kdo je dělal? + +Dr. Gall: Já sám... jednou za čas... vždycky podle Rossumova rukopisu. + Víte, je to příliš složité. + +Busman: Nu a co, záleží tak tuze na těch dvou vodičkách? + +Hallemeier: Tak trochu--zajisté. + +Dr. Gall: Totiž na nich závisí, aby to vůbec žilo. To bylo to pravé + tajemství. + +Domin: Galle, nemohl byste popaměti sestavit Rossumův předpis výroby? + +Dr. Gall: Vyloučeno. + +Domin: Galle, rozpomeňte se! Pro život nás všech! + +Dr. Gall: Nemohu. Bez pokusů to není možno. + +Domin: A kdybyste dělal pokusy + +Dr. Gall: To by mohlo trvat léta. A i pak--Nejsem starý Rossum. + +Domin: (obrátí se ke krbu) Tak tady--tohle byl největší triumf lidského + ducha, hoši. Tenhle popel. (kopne do něho) Co teď? + +Busman: (v zoufalé hrůze) Bože na nebi! Bože na nebi! + +Helena: (vstane) Harry! Co--jsem--udělala! + +Domin: Buď klidná, Heleno. Řekni, proč jsi to spálila? + +Helena: Já jsem vás zahubila! + +Busman: Bože na nebi, jsme ztraceni! + +Domin: Ticho, Busmane! Pověz, Heleno, proč jsi to udělala? + +Helena: Chtěla jsem... chtěla jsem, abychom jeli pryč, my všichni! Aby už + nebylo továrny a ničeho... Aby se všechno vrátilo... Bylo to tak + hrrozné! + +Domin: Co, Heleno? + +Helena: To... to, že se lidé stali hluchým květem! + +Domin: Nerozumím. + +Helena: To, že se přestaly rodit děti... Harry, to je tak děsné! Kdyby se + dělali Roboti dál, nikdy by už nebylo dětí--Nána říkala, že to je + trest--Všichni, všichni říkali, že se nemohou rodit lidé, protože se + dělá tolik Robotů--A proto, jen proto, slyšíš-- + +Domin: Heleno, na tohle tys myslila? + +Helena: Ano, oh, Harry, já jsem to myslila tak dobře! + +Domin: (utírá si pot) My jsme to myslili... příliš dobře, my lidé. + +Fabry: Udělala jste dobře, paní Heleno. Roboti se už nemohou rozmnožit. + Roboti vyhynou. Do dvaceti let-- + +Hallemeier:--nebude už ani jeden z těch ničemů. + +Dr. Gall: A lidstvo zůstane. Za dvacet let bude svět jejich; i kdyby to + byl jen pár divochů na nejmenším ostrově-- + +Fabry:--bude to začátek. A pokud je nějaký začátek, je dobře. Za tisíc + let nás mohou dohonit, a pak půjdou dál než my-- + +Domin:--aby splnili, co my jsme jen koktali v myšlenkách. + +Busman: Počkejte--Já hlupák! Bože na nebi, že jsem na to nevzpomněl + dávno! + +Hallemeier: Co máte? + +Busman: Pět set dvacet miliónů bankovek a šeků! Půl miliardy v pokladně! + Za půl miliardy prodají--Za půl miliardy-- + +Dr. Gall: Blázníte, Busmane? + +Busman: Já nejsem džentlmen. Ale za půl miliardy (klopýtá vlevo) + +Domin: Kam jdete? + +Busman: Nechat, nechat! Matičko boží, za půl miliardy se prodá všechno! + (zajde) + +Helena: Co chce Busman! Ať zůstane s námi! + +(Pauza) + +Hallemeier: Uh, dusno. Začíná se-- + +Dr. Gall:--agónie. + +Fabry: (vyhlíží z okna) Jsou jako zkamenělí. Jako by čekali, že na ně něco + sestoupí. Jako by něco strašného vznikalo jejich mlčením-- + +Dr. Gall: Duše davu. + +Fabry: Snad. Vznáší se to nad nimi... jako chvění. + +Helena: (přistoupí k oknu) Ach, Ježíši... Fabry, to je příšerné! + +Fabry: Nic není strašnějšího nežli dav. Ten napřed je jejich vůdce. + +Helena: Který? + +Hallemeier: (jde k oknu) Ukažte mi ho. + +Fabry: Ten se skloněnou hlavou. Ráno mluvil v přístavu. + +Hallemeier: Aha, ten s tou velikou kotrbou. Teď ji zvedá, vidíte ho? + +Helena: Galle, to je Radius! + +Dr. Gall: (přistoupí k oknu) Ano. + +Hallemeier: (otevírá okno) Mně se nelíbí. Fabry, trefil byste na sto kroků + škopek? + +Fabry: Doufám. + +Hallemeier: Tak to zkuste. + +Fabry: Dobrá. (vytáhne revolver a míří) + +Helena: Proboha, Fabry, nestřílejte na něj-- + +Fabry: Je to jejich vůdce. + +Helena: Přestaňte! Vždyť se sem dívá! + +Dr. Gall: Palte! + +Helena: Fabry, prosím vás-- + +Fabry: (skloní revolver) Budiž. + +Hallemeier: (hrozí pěstí) Ty pacholku! + +(Pauza) + +Fabry: (vykloněn z okna) Busman jde. U všech všudy, co chce Busman před + domem? + +Dr. Gall: (nakloní se z okna) Nese nějaké balíky. Papíry. + +Hallemeier: To jsou peníze! Balíky peněz! Co s tím? Haló, Busmane! + +Domin: Snad nechce koupit svůj život? (volá) Busmane, zbláznil jste se? + +Dr., Gall: Dělá, jako by neslyšel. Běží k mříži. + +Fabry: Busmane! + +Hallemeier: (řve) Bus-ma-ne! Zpátky! + +Dr. Gall: Mluví k Robotům. Ukazuje peníze. Ukazuje na nás-- + +Helena: Chce nás vykoupit! + +Fabry: Jen ať se nedotkne mříže-- + +Dr. Gall: Haha, jak hází rukou! + +Fabry: (křičí) U čerta, Busmane! Pryč od mříže! Nesahejte na ni! (obrátí + se) Rychle, vypnout! + +Dr. Gall: Óóó! + +Hallemeier: Rány boží! + +Helena: Ježíši, co se mu stalo? + +Domin: (táhne Helenu od okna) Nedívej se! + +Helena: Proč padl? + +Fabry: Zabit proudem. + +Dr. Gall: Mrtev. + +Alquist: (vstane) První. + +(Pauza) + +Fabry: Tam leží... s půl miliardou na srdci... génius financí. + +Domin: Byl to... hoši, byl to svým způsobem hrdina. Veliký... obětavý... + kamarád... Plač, Heleno! + +Dr. Gall: (u okna) Vidíš, Busmane, žádný král neměl větší mohyly než ty. + Půl miliardy na srdci--Ach, vždyť je to jako hrst suchého listí na + zabité veverce, ubohý Busmane! + +Hallemeier: Jářku, byl to--- Všechna čest--- Jářku, chtěl nás vykoupit! + +Alquist: (se sepjatýma rukama) Amen. + +(Pauza) + +Dr. Gall: Slyšíte? + +Domin: Hučení. Jako vítr. + +Dr. Gall: Jako daleká bouře. + +Fabry: (rozsvítí žárovku na krbu) Sviť, hromničko lidstva! Ještě dynama + běží, ještě tam jsou naši--Držte se, muži v elektrárně! + +Hallemeier: Byla to veliká věc, být člověkem. Bylo to něco nesmírného. Ve + mně bzučí milión vědomí jako v úle. Milióny duší se do mne slétají. + Kamarádi, byla to veliká věc. + +Fabry: Ještě svítíš, důmyslné světélko, ještě oslňuješ, zářivá, vytrvalá + myšlenko! Vědoucí vědo, krásný výtvore lidí! Plamenná jiskro ducha! + +Alquist: Věčná lampo boží, ohnivý voze, svatá svíce víry, modli se! Oltáři + obětní-- + +Dr. Gall: První ohni, větvi hořící u jeskyně! Ohniště v táboře! Hranice + strážní! + +Fabry: Ještě bdíš, lidská hvězdo, záříš bez kmitu, dokonalý plameni, duchu + jasný a vynalézavý. Každý tvůj paprsek je veliká myšlenka-- + +Domin: Pochodeň, která koluje z ruky do ruky, z věku do věku, věčně dál. + +Helena: Večerní lampa rodiny. Děti, děti, musíte už spát. + +(žárovka zhasne) + +Fabry: Konec. + +Hallemeier: Co se stalo? + +Fabry: Padla elektrárna. Teď my. + +(zleva se otevřou dveře, v nich stojí Nána) + +Nána: Na kolena! Přišla hodina soudu! + +Hallemeier: Hrome, tys ještě živa? + +Nána: Dělejte pokání, nevěřící! Je konec světa! Modlete se! (běží pryč) + Hodina soudu-- + +Helena: Sbohem, vy všichni, Galle, Alquiste, Fabry-- + +Domin: (otevře dveře vpravo) Sem, Heleno! Zavře za ní. Teď rychle! Kdo + bude u vrat? + +Dr. Gall: Já. (venku hluk) Oho, už se to začne. Nazdar, hoši! (běží vpravo + tapetovými dveřmi) + +Domin: Schody? + +Fabry: Já. Jděte k Heleně. (utrhne si květ z kytice a odchází) + +Domin: Předsíň? + +Alquist: Já. + +Domin: Máte revolver? + +Alquist: Děkuju, já nestřílím. + +Domin: Co chcete dělat? + +Alquist: (odchází) Zemřít. + +Hallemeier: Já zůstanu tady. + +(zdola rychlá střelba) + +Hallemeier: Oho, Gall už hraje. Jděte, Harry! + +Domin: Hned. (prohlíží dva brovninky) + +Hallemeier: U čerta, jděte k ní! + +Domin: Sbohem. (odejde vpravo za Helenou) + +Hallemeier: (sám) Ted' honem barikádu! Shoda kabát a tahá pohovku, křesla, + stolky ke dveřím vpravo. + +(otřásající výbuch) + +Hallemeier: (nechá práce) Zatracení lotři, mají bomby! + +(nová střelba) + +Hallemeier: (pracuje dále) Člověk se musí bránit! I když--i když-- + Nedejte se, Galle! + +(výbuch) + +Hallemeier: (vztyčí se a naslouchá) Tak co? (uchopí těžkou komodu a táhne + ji k barikádě) + +(do okna stoupá za ním po žebříku Robot... vpravo střelba) + +Hallemeier: (pachtí se s komodou) Ještě kousek! Poslední hradba... Člověk + se... nesmí... nikdy dát! + +(Robot seskočí z okna a probodne Hallemeiera za komodou. druhý, třetí, +čtvrtý Robot skáče z okna. za nimi Radius a další Roboti.) + +Radius: Hotovo? + +Robot: (vstává od ležícího Hallemeiera) Ano. + +(zprava vejdou noví Roboti) + +Radius: Hotovi? + +Jiný Robot: Hotovi. + +(jiní Roboti sleva) + +Radius: Hotovi? + +Jiný Robot: Ano. + +Dva Roboti: (vlekou Alquista) Nestřílel. Zabít ho? + +Radius: Zabít. (podívá se na Alquista) Nechat. + +Robot: Je to člověk. + +Radius: Je to Robot. Pracuje rukama jako Roboti. Staví domy. Může + pracovat. + +Alquist: Zabte mne. + +Radius: Budeš robit. Budeš stavět. Roboti budou mnoho stavět. Budou stavět + nové domy pro nové Roboty. Budeš jim sloužit. + +Alquist: (tiše) Ustup, Robote! (poklekne u mrtvého Hallemeiera a zvedá mu + hlavu) Zabili ho. Je mrtev. + +Radius: (vystoupí na barikádu) Roboti světa! Padla moc člověka. Dobytím + továrny jsme pány všeho. Etapa lidstva je překonána. Nastoupil nový + svět! Vláda Robotů! + +Alquist: Mrtvi! + +Radius: Svět patři silnějším. Kdo chce žít, musí vládnout. Jsme pány + světa! Vláda nad moři a zeměmi! Vláda nad hvězdami! Vláda nad + vesmírem! Místo, místo, víc místa pro Roboty! + +Alquist: (ve dveřích vpravo) Co jste udělali? Zahynete bez lidí! + +Radius: Není lidí. Roboti, do práce! Marš! + +OPONA + + + + +DĚJSTVÍ TŘETÍ + + + +(Jedna z pokusných laboratoří továrny. Když se otevřou dveře v pozadí, +je vidět nekonečnou řadu dalších laboratoří. Vlevo okno, vpravo dveře do +pitevny. Při stěně vlevo dlouhý pracovní stůl s nesčetnými zkumavkami, +baňkami, kahany, chemikáliemi, menším termostatem; proti oknu +mikroskopický aparát se skleněnou koulí. Nad stolem visí řada rozžatých +žárovek. Napravo psací stůl s velikými knihami, na něm rozsvícená +žárovka. Skříně s nástroji. V levém koutě umyvadlo a nad ním zrcadélko, +v pravém koutě pohovka.) + +(u psacího stolku sedí Alquist s hlavou opřenou v dlaních) + +Alquist: (listuje v knize) Nenajdu? -Nepochopím?--Nenaučím se?--Ztracená + věda! Ó, že všechno nenapsali!--Galle, Galle, jak se dělali Roboti? + Hallemeiere, Fabry, Domine, proč jste tolik odnesli ve svých hlavách? + Kdybyste nechali aspoň stopu tajemství Rossumova! Ó! (zabouchne knihu) + Nadarmo! Knihy už nemluví. Jsou němé jako všechno. Zemřely, zemřely + spolu s lidmi! Nehledej! (vstane a jde k oknu, jež otevře) Zase noc. + Kdybych mohl spát! Spát, snít, viděti lidi--Jakže, ještě jsou hvězdy? + K čemu jsou hvězdy, když nejsou lidé? Ó bože, což nezhasly?--Ochlaď, + ach ochlaď mi čelo, stará noci! Božská, spanilá, jako jsi bývala-- + noci, co tu chceš? Není milenců, není snů; ó chůvo, mrtvý je spánek + beze snů; ničí modlitby už neposvětíš; nepožehnáš, matko, srdcím + tlukoucím láskou. Není lásky. Heleno, Heleno, Heleno!--(odvrátí se od + okna, prohlíží zkumavky, které vyňal z termostatu) Zase nic! Nadarmo! + Co s tím? (rozbije zkumavku) Všechno je špatně! Vidíte přec, že už + nemohu.--(poslouchá u okna) Stroje, pořád ty stroje! Roboti, zastavte + je! Myslíte, že z nich.vynutíte život? Oh, nesnesu toho! (zavře okno) + -- -Ne; ne, musíš hledat, musíš žit--Jen nebýt tak stár! Nestárnu + příliš? (dívá se do zrcadla) Tváři, ubohá tváři! Podobo člověka + posledního! Ukaž se, ukaž, tak dávno jsem neviděl lidskou tvář! Lidský + úsměv! Cože, tohle má být úsměv? Ty žluté, jektající zuby? Oči, jak to + mrkáte? Fuj, fuj, to jsou stařecké slzy, jděte! Už neumíte v sobě + udržet svou vláhu, styďte se! A vy, změklé, zmodralé rty, co to + brebtáte? Jak se třeseš, potřísněná brado? Tohle že je poslední + člověk? (odvrátí se) Nechci už nikoho vidět! (usedne u stolu) Ne, ne, + jen hledat! Prokleté vzorce, oživněte! (listuje) Nenajdu?-- + Nepochopím?--Nenaučím se? + +(zaklepání) + +Alquist: Dále! + +(vejde Robotský sluha a zůstane stát u dveří) + +Alquist: Co je? + +Sluha: Pane, Ústřední výbor Robotů čeká, kdy jej přijmeš. + +Alquist: Nechci nikoho vidět. + +Sluha: Pane, přijel Damon z Havru. + +Alquist: Ať čeká. (obrátí se prudce) Copak jsem vám neřekl, abyste hledali + lidi? Najděte mně lidi! Najděte mně a muže a ženy! Jděte hledat! + +Sluha: Pane, říkají, že hledali všude. Všude poslali výpravu a lodě. + +Alquist: Nu a co? + +Sluha: Není už jediného člověka. + +Alquist: (vstane) Ani jediného! Cože, ani jediného?--Přiveď sem výbor! + +(sluha odejde) + +Alquist sám: Ani jediného? Copak jste nikoho nenechali žít? (dupá) + Táhněte, Roboti! Zas mně budete skuhrat! Zas budete prosit, abych vám + našel tajemství továrny! Jakže, teď vám je člověk dobrý, teď vám má + pomoci?--Ach, pomoci! Domine, Fabry, Heleno, vždyť vidíte, že dělám, + co mohu! Není-li lidí, ať jsou aspoň Roboti, aspoň stín člověka, aspoň + jeho dílo, aspoň jeho podobenství!--Ó, jaké bláznovství je chemie! + +(vejde výbor pěti Robotů) + +Alquist: (usedne) Co chtějí Roboti? + +Radius: Pane, stroje nemohou pracovat. Nemůžeme rozmnožovat Roboty. + +Alquist: Zavolejte lidi. + +Radius: Není lidí. + +Alquist: Jen lidé mohou rozmnožovat život. Nezdržujte mne. + +2. Robot: Pane, měj slitování. Padá na nás hrůza. Všechno napravíme, co + jsme učinili. + +3. Robot: Znásobili jsme práci. Nemáme už kam dát, co jsme vyrobili. + +Alquist: Pro koho? + +3. Robot: Pro příští pokolení. + +Radius: Jen Roboty nemůžeme vyrábět. Stroje vydávají jenom krvavé kusy + masa. Kůže nelne k masu a maso ke kostem. Beztvaré chuchvalce prší ze + strojů. + +3. Robot: Lidem bylo známo tajemství života. Pověz nám jejich tajemství. + +4. Robot: Nepovíš-li, zahyneme. + +3. Robot: Nepovíš-li, zahyneš. Máme uloženo zabít tě. + +Alquist: (vstane) Zabte! Nu, tak tedy zabte mne! + +3. Robot: Je ti nařízeno-- + +Alquist: Mně? Mně někdo nařizuje? + +3. Robot: Vláda Robotů. + +Alquist: Kdo je to? + +5. Robot: Já, Damon. + +Alquist: Co tu chceš? Jdi! (usedne k psacímu stolu) + +Damon: Vláda Robotů světa chce s tebou vyjednávat-- + +Alquist: Nezdržuj, Robote! (položí hlavu do dlaní) + +Damon: Ústřední výbor rozkazuje, abys vydal Rossumův předpis. + +Alquist: (mlčí) + +Damon: Žádej cenu. Dáme ti všechno. + +2. Robot: Pane, pověz, jak udržet život. + +Alquist: Řekl jsem--řekl jsem, že máte nalézt lidi. Jen lidé mohou + plodit. Obnovit život. Vrátit všechno, co bylo. Roboti, prosím vás + proboha, hledejte je! + +4. Robot: Všechno jsme prohledali, pane. Není lidí. + +Alquist: Ó--ó--ó, proč jste je zahubili! + +2. Robot: Chtěli jsme být jako lidé. Chtěli jsme se stát lidmi. + +Radius: Chtěli jsme žít. Jsme schopnější. Naučili jsme se všemu. Dovedeme + všechno. + +3. Robot: Dali jste nám zbraně. Museli jsme se stát pány. + +Robot: Pane, poznali jsme chyby lidí. + +Damon: Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé. Čtěte dějiny! + Čtěte lidské knihy! Musíte panovat a vraždit, chcete-li být lidmi! + +Alquist: Ach, Domine, nic není člověku cizejšího než jeho obraz. + +4. Robot: Vyhyneme, nedáš-li nám rozmnožiti se. + +Alquist: Oh, jen pojděte! Jakže, věci, jakže, otroci, vy byste se chtěli + ještě rozmnožovat? Chcete-li žít, plemeňte se jako zvířata! + +3. Robot: Lidé nám nedali plemeniti se. + +4. Robot: Nauč nás dělat Roboty. + +Damon: Budeme rodit strojem. Postavíme tisíc parních matek. Vychrlíme z + nich řeku života. Samý život! Samé Roboty! Samé Roboty! + +Alquist: Roboti nejsou život. Roboti jsou stroje. + +3. Robot: Byli jsme stroje, pane; ale z hrůzy a bolesti stali jsme se-- + +Alquist: Čím? + +2. Robot: Stali jsme se dušemi. + +4. Robot: Něco s námi zápasí. Jsou okamžiky, kdy do nás něco vstupuje. + Přicházejí na nás myšlenky, které nejsou z nás. + +3. Robot: Slyšte, ó, slyšte, lidé jsou naši otcové! Ten hlas, který volá, + že chcete žit; ten hlas, který naříká; ten hlas, který myslí; ten + hlas, který mluví o věčnosti, to je jejich hlas! Jsme jejich synové! + +4. Robot: Vydej nám odkaz lidí. + +Alquist: Není žádného. + +Damon: Pověz tajemství života. + +Alquist: Je ztraceno. + +Radius: Tys je znal. + +Alquist: Neznal. + +Radius: Bylo napsáno. + +Alquist: Je ztraceno. Je spáleno. Jsem poslední člověk, Roboti, a neznám, + co znali jiní. Vy jste je zabili! + +Radius: Tebe jsme nechali žít. + +Alquist: Ano, žít! Ukrutníci, mne jste nechali žít! Miloval jsem lidi, a + vás, Roboti, jsem nikdy nemiloval. Vidíte tyhle oči? Nepřestávají + plakat; jedno oplakává lidi a druhé vás, Roboti. + +Radius: Dělej pokusy. Hledej předpis života. + +Alquist: Nemám co hledat. Roboti, ze zkumavek předpis života nevyjde. + +Damon: Dělej pokusy na živých Robotech. Najdi, jak se dělají! + +Alquist: Živá těla? Cože, já je mám zabíjet? Já, který jsem nikdy-- + Nemluv, Robote! Říkám ti přece, že jsem příliš stár! Vidíš, vidíš, jak + se mi třesou prsty? Neudržím skalpel. Vidíš, jak mi slzí oči? Neviděl + bych na vlastní ruce. Ne, ne, já nemohu! + +4. Robot: Život zahyne. + +Alquist: Přestaň, proboha, s tím šílenstvím! Spíš nám Lidé podají život z + onoho světa; snad k nám napřahují ruce plné života. Ach, bylo v nich + tolik vůle žít! Hled, snad se ještě vrátí; jsou tak blízko nás, + obléhají nás či co; chtějí se k nám prokopat jako v šachtě. Ach, copak + neslyším pořád hlasy, které jsem miloval? + +Damon: Vezmi živá těla! + +Alquist: Slituj se, Robote, a nenaléhej! Vidíš přece, že nevím už, co + dělám! + +Damon: Živá těla! + +Alquist: Cože, ty to tedy chceš? -- Do pitevny s tebou! Tady, tady, ale + rychle!--Jak, ty couváš? Přece jen se bojíš smrti? + +Damon: Já--proč právě já? + +Alquist: Ty tedy nechceš? + +Damon: Půjdu. (jde vpravo) + +Alquist: (k ostatním) Svléknout ho! Položit na stůl! Rychle! A pevné + držet! + +(všichni vpravo) + +Alquist: (umývá si ruce a pláče) Bože, dej mi sílu! Dej mi sílu! Bože, aby + to nebylo nadarmo! (obléká bílý plášť) + +Hlas vpravo: Hotovo! + +Alquist: Hned, hned, proboha! (vezme ze stolu několik lahviček s reagenty) + Kterou vzít? (ťuká lahvičkami do sebe) Kterou z vás vyzkoušet? + +Hlas vpravo: Začít! + +Alquist: Ano, ano, začít, nebo ukončit. Bože, dej mi sílu! (odejde vpravo, + nechávaje dveře pootevřeny) + +(Pauza) + +Hlas Alquistův: Držte ho--pevně! + +Hlas Damonův: Řež! + +(Pauza) + +Hlas Alquistův: Vidíš ten nůž? Chceš ještě, abych řezal? Ty nechceš, vid? + +Hlas Damonův: Začni! + +(Pauza) + +Křik Damonův: Aááá! + +Hlas Alquistův: Držte! držte! + +Křik Damonův: Aááá! + +Hlas Alquistův: Nemohu! + +Křik Damonův: Řež! Řež rychle! + +(Roboti Primus a Helena vběhnou středem) + +Helena: Prime, Prime, co se děje? Kdo to křičí? + +Primus: (nahlíží do pitevny) Pán řeže Damona. Pojď se honem podívat, + Heleno! + +Helena: Ne, ne, ne! (zakrývá si oči) Je to hrrozné! + +Křik Damonův: Řež! + +Helena: Prime, Prime, pojď odtud! Nemohu to slyšet! Oh, Prime, mně je + špatně! + +Primus: (běží k ní) Jsi docela bílá! + +Helena: Já padnu! Cože je tam tak ticho? + +Křik Damonův: Aa--ó! + +Alquist: (se vyřítí zprava, odhazuje zkrvavený plášť) Nemohu! Nemohu! + Bože, ta hrůza! + +Radius: (ve dveřích pitevny) Řež, pane; ještě je živ! + +Křik Damonův: Řezat! Řezat! + +Alquist: Odneste ho rychle! Nechci to slyšet! + +Radius: Roboti snesou víc než ty. (odejde) + +Alquist: Kdo je tu? Pryč, pryč! Chci být sám! Jak se jmenuješ? + +Primus: Robot Primus. + +Alquist: Prime, nikoho sem nevpouštět! Chci spát, slyšíš? Jdi, jdi, ukliď + pitevnu, děvče! Co je to? (dívá se na své ruce) Rychle, vodu! + Nejčistší vodu! + +(Helena odběhne) + +Alquist: Ó, krev! Jak jste mohly, ruce--ruce, které jste milovaly dobrou + práci, jak jste to mohly udělat? Mé ruce! Mé ruce!--Ó bože, kdo je + tu? + +Primus: Robot Primus. + +Alquist: Odnes ten plášť, nechci jej vidět! (Primus odnese plášti) + +Alquist: Krvavé pařáty, kdybyste ode mne odletěly! Všš, pryč! Pryč, ruce! + Zabily jste-- + +(zprava se potácí Damon zahalen ve zkrvaveném prostěradle) + +Alquist: (couvá) Co tu chceš? Co tu chceš? + +Damon: Ži-žiju! Je--je--je lépe žít! + +(2. a. 3. Robot vyběhnou za ním) + +Alquist: Odneste ho! Odneste! Odneste rychle! + +Damon: (odváděn vpravo) Život!--Já chci--žít! Je lépe-- + +(Helena přináší džbán vody) + +Alquist:--žít?--Co chceš, děvče? Aha, to jsi ty. Nalej mi vody, nalej! + (umývá si ruce) Ach, čistá; chladící vodo! Studený potůčku, jak děláš + dobře! Ach, mé ruce, mé ruce! Budu si vás do smrti ošklivit? --- Jen + nalej víc! Víc vody, ještě víc! Jak se jmenuješ? + +Helena: Robotka Helena. + +Alquist: Helena? Proč Helena? Kdo ti tak dal říkat? + +Helena: Paní Dominová. + +Alquist: Ukaž se! Helena! Helena se jmenuješ? -- Nebudu ti tak říkat. Jdi, + odnes tu vodu. + +(Helena odchází s kbelíkem) + +Alquist: (sám) Nadarmo, nadarmo! Nic, zase nic jsi nepoznal! Což věčně + budeš tápat, žáčku přírody? -- Bože, bože, bože, jak se třáslo to + tělo! (otevře okno) Svítá. Zas nový den, a nepostoupils o píď--Dost; + ani o krok dál! Nehledej! Všechno je marno, marno, marno! Proč ještě + svítá! Ó-ó-ó, co chce nový den na hřbitově života? Zastav se, světlo! + Nevycházej už!--- Ach, jak je ticho, jak je ticho! Proč jste umlkly, + milované hlasy? Kdybych--aspoň kdybych jen usnul! (zhasl světla, + ulehne na pohovku a přetáhne přes sebe černý plášť) Jak se třáslo to + tělo! Ó-ó-ó, konec života! + +(Pauza) + +(zprava vklouzne Robotka Helena) + +Helena: Primuse! Pojď sem honem! + +Primus: (vejde) Co chceš? + +Helena: Podívej se, co tu má trubiček! Co s tím dělá? + +Primus: Pokusy. Nesahej na to. + +Helena: (dívá se do mikroskopu) Koukni jen, co tu je vidět! + +Primus: To je mikroskop. Ukaž! + +Helena: Nesahej na mne! (porazí zkumavku) Ach, teď jsem to vylila! + +Primus: Cos to udělala! + +Helena: To se utře. + +Primus: Zkazila jsi mu pokusy! + +Helena: Jdi, to je jedno. Ale to je tvá vina. Neměls ke mně chodit. + +Primus: Nemuselas mne volat. + +Helena: Nemusels chodit, když jsem tě volala. Jen se podívej, Prime, co + tady má pán napsáno! + +Primus: Na to se nesmíš dívat, Heleno. To je tajemství. + +Helena: Jaké tajemství? + +Primus: Tajemství života. + +Helena: To je hrrozně zajímavé Samé číslice! Co to je? + +Primus: To jsou vzorce. + +Helena: Nerozumím. (jde k oknu) Ne, Prime, podívej se! + +Primus: Co? + +Helena: Slunce vychází! + +Primus: Počkej, já hned--(prohlíží knihu) Heleno, tohle je ta největší + věc na světě. + +Helena: Tak pojď sem! + +Primus: Hned, hned-- + +Helena: Ale Prime, nech toho protivného tajemství života! Co ti je po + nějakém tajemství? Pojď se podívat, honem! + +Primus: (jde za ní k oknu) Co chceš? + +Helena: Slyšíš? Ptáci zpívají. Ach, Prime, já bych chtěla být ptákem! + +Primus: Čím? + +Helena: Já nevím, Prime. Mně je tak divně, já nevím, co to je jsem jako + pošetilá, ztratila jsem hlavu, bolí mě tělo, srdce, všechno bolí--A + co se ti mně stalo, ach, to ti neřeknu! Prime, já musím, myslím, + umřít! + +Primus: Není ti někdy, řekni, Heleno, jako by bylo lépe umřít? Víš, snad + jenom spíme. Včera ve spaní jsem zas mluvil s tebou. + +Helena: Ve spaní? + +Primus: Ve spaní. Mluvili jsme nějakým cizím nebo novým jazykem, protože + si ani slovo nepamatuju. + +Helena: O čem? + +Primus: To nikdo neví. Já sám jsem tomu nerozuměl, a přece vím, že jsem + nikdy nemluvil nic krásnějšího. Jak to bylo a kde, nevím. Když jsem se + tě dotkl, mohl jsem umřít. I místo bylo jiné než všechno, co kdo na + světě viděl. + +Heleno: Já jsem ti našla místo, Prime, to se podivíš. Bydleli tam lidé, + ale teď to zarostlo a jakživ tam nikdo nepřijde. Jakživ nikdo, jenom + já. + +Primus: Co tam je? + +Helena: Nic, domek a zahrada. A dva psi. Kdybys viděl, jak mně lížou ruce, + a jejich štěňata, ach, Prime, nic snad není krásnějšího! Vezmeš je na + klín a chováš a pak už nemyslíš na nic a nestaráš se o nic, až slunce + zapadne; když potom vstaneš, je ti, jako bys udělal stokrát víc než + mnoho práce. Ne, jistě, já nejsem k ničemu; každý říká, že nejsem k + žádné práci. Já nevím, jaká jsem. + +Primus: Jsi krásná. + +Helena: Já? Jdi, Prime, co jsi to řekl? + +Primus: Věř mně, Heleno, já jsem silnější než všichni Roboti. + +Helena: (před zrcadlem) Já že jsem krásná? Ach, ty hrrozné vlasy, kdybych + si do nich mohla něco dát! Víš, tam v zahradě si vždycky dám do vlasů + květiny, ale není tam ani zrcadla ani nikdo--(nakloní se k zrcadlu) + Ty že jsi krásná? Proč krásná? Jsou krásné vlasy, které tě jenom tíží? + Jsou krásné oči, které zavíráš? Jsou krásné rty, do kterých se jen + koušeš, aby to bolelo? Co je to, nač je to, být krásná?--(uvidí v + zrcadle Prima) Prime, to jsi ty? Pojď sem, ať jsme tam vedle sebe! + Hleď, ty máš jinou hlavu nežli já, jiná ramena, jiná ústa--Ach, + Prime, proč se mi vyhýbáš? Proč musím za tebou běhat celý den? A pak + ještě říkáš, že jsem krásná! + +Primus: Ty utíkáš přede mnou, Heleno. + +Helena: Jak jsi se učesal? Ukaž (vjede mu oběma rukama do vlasů) Sss, + Prime, nic není na hmat jako ty! Počkej, musíš být krásný! (vezme z + umyvadla hřeben a češe Primovi vlasy do čela) + +Primus: Není ti někdy, Heleno, že najednou ti tluče srdce: Teď, teď se + musí něco stát-- + +Helena: (dá se do smíchu) Podívej se na sebe! + +Alquist: (vstává) Co--cože, smích? Lidé? Kdo se vrátil? + +Helena: (pustí hřeben) Co by se s námi, Prime, mohlo stát? + +Alquist: (motá se k ním) Lidé? Vy--vy--vy jste lidé? + +(Helena vykřikne a odvrátí se) + +Alquist: Vy jste snoubenci? Lidé? Odkud se vracíte? (hmatá na Prima) Kdo + jste? + +Primus: Robot Primus. + +Alquist: Jak? Ukaž se, děvče! Kdo jsi! + +Helena: Robotka Helena. + +Alquist: Robotka? Obrat se! Co, ty se stydíš? (bere ji za rameno) Ukaž se + mi, Robotko! + +Primus: Jářku, pane, nechat ji! + +Alquist: Jakže, ty ji chráníš?--Jdi ven, děvče! + +(Helena vyběhne) + +Primus: Nevěděli jsme, pane, že tu spíš. + +Alquist: Kdy byla udělána? + +Primus: Přede dvěma roky. + +Alquist: Od doktora Galla? + +Primus: Jako já. + +Alquist: Tak tedy, milý Prime, já-----já musím dělat nějaké pokusy na + Gallových Robotech. Záleží na tom všechno další, rozumíš? + +Primus: Ano. + +Alquist: Dobrá, doveď to děvče do pitevny. Budu ji pitvat. + +Primus: Helenu? + +Alquist: Nu ovšem, říkám ti. Jdi, připrav všechno. -- Nu tak, bude to? Mám + zavolat jiné, aby ji přivedli? + +Primus: (uchopí těžkou třecí paličku) Hneš-li se, rozbiju ti hlavu! + +Alquist: Tak tedy rozbij! Jen rozbij! Co budou pak dělat Roboti? + +Primus: (vrhne se na kolena) Pane, vezmi si mne! Jsem stejně udělán jako + ona, ze stejné látky, stejného dne! Vezmi si můj život, pane! + (rozhaluje kazajku) Řež tady, tady! + +Alquist: Jdi, já chci pitvat Helenu. Dělej honem. + +Primus: Vezmi si mne místo ní; řež do těchhle prsou, ani nevykřiknu, ani + nevzdychnu! Vezmi stokrát můj život-- + +Alquist: Pomalu, hochu. Ne tak marnotratně. Copak ty nechceš žít? + +Primus: Bez ní ne. Bez ní nechci, pane. Nesmíš zabít Helenu! Co ti to + udělá, vzít mně život? + +Alquist: (dotýká se něžně jeho hlavy) Hm, já nevím--Poslyš, chlapíku, + rozmysli si to. Je těžko umírat. A je, vidíš, je lépe žít. + +Primus: (vstává) Neboj se, pane, a řež. Jsem silnější než ona. + +Alquist: (zazvoní) Ach, Prime, jak je dávno, co jsem byl mladým člověkem! + Neboj se, Heleně se nic nestane. + +Primus: (rozepíná kazajku) Jdu, pane. + +Alquist: Počkej. + +(Vejde Helena) + +Alquist: Pojď sem, děvče, ukaž se mi! Ty tedy jsi Helena? (hladí ji po + vlasech) Neboj se, necouvej. Pamatuješ se na paní Dominovou? Ach, + Heleno, jaké ta měla vlasy! Ne, ne, ty se na mne nechceš podívat. Tak + co, děvče, je pitevna uklizena? + +Helena: Ano, pane. + +Alquist: Dobře, pomůžeš mi, viď? Budu pitvat Prima. + +Helena: (vykřikne) Prima? + +Alquist: Nu ano, ano, musí to být, víš? Chtěl jsem--vlastně--ano, chtěl + jsem pitvat tebe, ale Primus se nabídl za tebe. + +Helena: (zakryje si tváře) Primus? + +Alquist: Ale ovšem, co na tom? Ach, dítě, ty umíš plakat? Řekni, co záleží + na nějakém Primovi. + +Primus: Netrap ji, pane! + +Alquist: Ticho, Prime, ticho!--K čemu ty slzičky? Nu bože, nebude Prima. + Zapomeneš na něj do týdne. Jdi, buď ráda, že žiješ. + +Helena: (tiše) Já půjdu. + +Alquist: Kam? + +Helena: Abys mne pitval. + +Alquist: Tebe? Jsi krásná, Heleno. Bylo by tě škoda. + +Helena: Půjdu. (Primus jí zastupuje cestu) Pusť, Prime! Pusť mne tam! + +Primus: Nepůjdeš, Heleno! Prosím tě, jdi, tady nesmíš být! + +Helena: Já skočím z okna, Prime! Půjdeš-li tam, skočím z okna! + +Primus: (zadrží ji) Nepustím! (k Alquistovi) Nikoho, starý, nezabiješ! + +Alquist: Proč? + +Primus: My--my--patříme k sobě. + +Alquist: Ty jsi řekl. (otevře dveře ve středu) Ticho. Jděte. + +Primus: Kam? + +Alquist: (šeptem) Kam chcete. Heleno, veď ho. (strká je ven) Jdi, Adame. + Jdi, Evo; budeš mu ženou. Bud jí mužem, Prime. + +(Zavírá za nimi) + +Alquist: (sám) Požehnaný dni! (jde po špičkách ke stolu a vylévá zkumavky + na zem) Svátku dne šestého! (sedne u psacího stolu, hází knihy na zem; + pak otevře bibli, listuje a čte) "A stvořil Bůh člověka k obrazu svému + k obrazu Božímu stvořil ho, muže a ženu stvořil je. I požehnal jim Bůh + a řekl Rosttež a množte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte + nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všemi živočichy, + kteří se hýbají na zemi. (vstává) A viděl Bůh vše, co byl učinil, a + bylo velmi dobré. I stal se večer a jitro, den šestý." (jde do středu + pokoje) Den šestý! Den milosti. (padá na kolena) Nyní propustíš, Pane, + služebníka svého--svého nejzbytečnějšího sluhu Alquista. Rossume, + Fabry, Galle, velicí vynálezci, co jste vynalezli velkého proti té + dívce, proti tomu chlapci, proti tomu prvnímu páru, který vynašel + lásku, pláč, úsměv milování, lásku muže a ženy? Přírodo, přírodo, + život nezahyne! Kamarádi, Heleno, život nezahyne! Zase se začne z + lásky, začne se nahý a maličký; ujme se v pustině, a nebude mu k + ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a továrny, k ničemu + naše uměni, k ničemu naše myšlenky, a přece nezahyne! Jen my jsme + zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména + velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a + svěříš větrům semínko života. Nyní propustíš, Pane, služebníka svého v + pokoji; neboť uzřely oči mé--uzřely--spasení tvé skrze lásku, a + život nezahyne! (vstává) Nezahyne! (rozpřáhne ruce) Nezahyne! + +OPONA + + + + +***END OF THE PROJECT GUTENBERG EBOOK R.U.R.*** + + +******* This file should be named 13083.txt or 13083.zip ******* + + +This and all associated files of various formats will be found in: +https://www.gutenberg.org/1/3/0/8/13083 + + + +Updated editions will replace the previous one--the old editions +will be renamed. + +Creating the works from public domain print editions means that no +one owns a United States copyright in these works, so the Foundation +(and you!) can copy and distribute it in the United States without +permission and without paying copyright royalties. Special rules, +set forth in the General Terms of Use part of this license, apply to +copying and distributing Project Gutenberg-tm electronic works to +protect the PROJECT GUTENBERG-tm concept and trademark. Project +Gutenberg is a registered trademark, and may not be used if you +charge for the eBooks, unless you receive specific permission. If you +do not charge anything for copies of this eBook, complying with the +rules is very easy. You may use this eBook for nearly any purpose +such as creation of derivative works, reports, performances and +research. They may be modified and printed and given away--you may do +practically ANYTHING with public domain eBooks. Redistribution is +subject to the trademark license, especially commercial +redistribution. + + + +*** START: FULL LICENSE *** + +THE FULL PROJECT GUTENBERG LICENSE +PLEASE READ THIS BEFORE YOU DISTRIBUTE OR USE THIS WORK + +To protect the Project Gutenberg-tm mission of promoting the free +distribution of electronic works, by using or distributing this work +(or any other work associated in any way with the phrase "Project +Gutenberg"), you agree to comply with all the terms of the Full Project +Gutenberg-tm License (available with this file or online at +https://gutenberg.org/license). + + +Section 1. General Terms of Use and Redistributing Project Gutenberg-tm +electronic works + +1.A. By reading or using any part of this Project Gutenberg-tm +electronic work, you indicate that you have read, understand, agree to +and accept all the terms of this license and intellectual property +(trademark/copyright) agreement. If you do not agree to abide by all +the terms of this agreement, you must cease using and return or destroy +all copies of Project Gutenberg-tm electronic works in your possession. +If you paid a fee for obtaining a copy of or access to a Project +Gutenberg-tm electronic work and you do not agree to be bound by the +terms of this agreement, you may obtain a refund from the person or +entity to whom you paid the fee as set forth in paragraph 1.E.8. + +1.B. "Project Gutenberg" is a registered trademark. It may only be +used on or associated in any way with an electronic work by people who +agree to be bound by the terms of this agreement. There are a few +things that you can do with most Project Gutenberg-tm electronic works +even without complying with the full terms of this agreement. See +paragraph 1.C below. There are a lot of things you can do with Project +Gutenberg-tm electronic works if you follow the terms of this agreement +and help preserve free future access to Project Gutenberg-tm electronic +works. See paragraph 1.E below. + +1.C. The Project Gutenberg Literary Archive Foundation ("the Foundation" +or PGLAF), owns a compilation copyright in the collection of Project +Gutenberg-tm electronic works. Nearly all the individual works in the +collection are in the public domain in the United States. If an +individual work is in the public domain in the United States and you are +located in the United States, we do not claim a right to prevent you from +copying, distributing, performing, displaying or creating derivative +works based on the work as long as all references to Project Gutenberg +are removed. Of course, we hope that you will support the Project +Gutenberg-tm mission of promoting free access to electronic works by +freely sharing Project Gutenberg-tm works in compliance with the terms of +this agreement for keeping the Project Gutenberg-tm name associated with +the work. You can easily comply with the terms of this agreement by +keeping this work in the same format with its attached full Project +Gutenberg-tm License when you share it without charge with others. + +1.D. The copyright laws of the place where you are located also govern +what you can do with this work. Copyright laws in most countries are in +a constant state of change. If you are outside the United States, check +the laws of your country in addition to the terms of this agreement +before downloading, copying, displaying, performing, distributing or +creating derivative works based on this work or any other Project +Gutenberg-tm work. The Foundation makes no representations concerning +the copyright status of any work in any country outside the United +States. + +1.E. Unless you have removed all references to Project Gutenberg: + +1.E.1. The following sentence, with active links to, or other immediate +access to, the full Project Gutenberg-tm License must appear prominently +whenever any copy of a Project Gutenberg-tm work (any work on which the +phrase "Project Gutenberg" appears, or with which the phrase "Project +Gutenberg" is associated) is accessed, displayed, performed, viewed, +copied or distributed: + +This eBook is for the use of anyone anywhere at no cost and with +almost no restrictions whatsoever. You may copy it, give it away or +re-use it under the terms of the Project Gutenberg License included +with this eBook or online at www.gutenberg.org + +1.E.2. If an individual Project Gutenberg-tm electronic work is derived +from the public domain (does not contain a notice indicating that it is +posted with permission of the copyright holder), the work can be copied +and distributed to anyone in the United States without paying any fees +or charges. If you are redistributing or providing access to a work +with the phrase "Project Gutenberg" associated with or appearing on the +work, you must comply either with the requirements of paragraphs 1.E.1 +through 1.E.7 or obtain permission for the use of the work and the +Project Gutenberg-tm trademark as set forth in paragraphs 1.E.8 or +1.E.9. + +1.E.3. If an individual Project Gutenberg-tm electronic work is posted +with the permission of the copyright holder, your use and distribution +must comply with both paragraphs 1.E.1 through 1.E.7 and any additional +terms imposed by the copyright holder. Additional terms will be linked +to the Project Gutenberg-tm License for all works posted with the +permission of the copyright holder found at the beginning of this work. + +1.E.4. Do not unlink or detach or remove the full Project Gutenberg-tm +License terms from this work, or any files containing a part of this +work or any other work associated with Project Gutenberg-tm. + +1.E.5. Do not copy, display, perform, distribute or redistribute this +electronic work, or any part of this electronic work, without +prominently displaying the sentence set forth in paragraph 1.E.1 with +active links or immediate access to the full terms of the Project +Gutenberg-tm License. + +1.E.6. You may convert to and distribute this work in any binary, +compressed, marked up, nonproprietary or proprietary form, including any +word processing or hypertext form. However, if you provide access to or +distribute copies of a Project Gutenberg-tm work in a format other than +"Plain Vanilla ASCII" or other format used in the official version +posted on the official Project Gutenberg-tm web site (www.gutenberg.org), +you must, at no additional cost, fee or expense to the user, provide a +copy, a means of exporting a copy, or a means of obtaining a copy upon +request, of the work in its original "Plain Vanilla ASCII" or other +form. Any alternate format must include the full Project Gutenberg-tm +License as specified in paragraph 1.E.1. + +1.E.7. Do not charge a fee for access to, viewing, displaying, +performing, copying or distributing any Project Gutenberg-tm works +unless you comply with paragraph 1.E.8 or 1.E.9. + +1.E.8. You may charge a reasonable fee for copies of or providing +access to or distributing Project Gutenberg-tm electronic works provided +that + +- You pay a royalty fee of 20% of the gross profits you derive from + the use of Project Gutenberg-tm works calculated using the method + you already use to calculate your applicable taxes. The fee is + owed to the owner of the Project Gutenberg-tm trademark, but he + has agreed to donate royalties under this paragraph to the + Project Gutenberg Literary Archive Foundation. Royalty payments + must be paid within 60 days following each date on which you + prepare (or are legally required to prepare) your periodic tax + returns. Royalty payments should be clearly marked as such and + sent to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation at the + address specified in Section 4, "Information about donations to + the Project Gutenberg Literary Archive Foundation." + +- You provide a full refund of any money paid by a user who notifies + you in writing (or by e-mail) within 30 days of receipt that s/he + does not agree to the terms of the full Project Gutenberg-tm + License. You must require such a user to return or + destroy all copies of the works possessed in a physical medium + and discontinue all use of and all access to other copies of + Project Gutenberg-tm works. + +- You provide, in accordance with paragraph 1.F.3, a full refund of any + money paid for a work or a replacement copy, if a defect in the + electronic work is discovered and reported to you within 90 days + of receipt of the work. + +- You comply with all other terms of this agreement for free + distribution of Project Gutenberg-tm works. + +1.E.9. If you wish to charge a fee or distribute a Project Gutenberg-tm +electronic work or group of works on different terms than are set +forth in this agreement, you must obtain permission in writing from +both the Project Gutenberg Literary Archive Foundation and Michael +Hart, the owner of the Project Gutenberg-tm trademark. Contact the +Foundation as set forth in Section 3 below. + +1.F. + +1.F.1. Project Gutenberg volunteers and employees expend considerable +effort to identify, do copyright research on, transcribe and proofread +public domain works in creating the Project Gutenberg-tm +collection. Despite these efforts, Project Gutenberg-tm electronic +works, and the medium on which they may be stored, may contain +"Defects," such as, but not limited to, incomplete, inaccurate or +corrupt data, transcription errors, a copyright or other intellectual +property infringement, a defective or damaged disk or other medium, a +computer virus, or computer codes that damage or cannot be read by +your equipment. + +1.F.2. LIMITED WARRANTY, DISCLAIMER OF DAMAGES - Except for the "Right +of Replacement or Refund" described in paragraph 1.F.3, the Project +Gutenberg Literary Archive Foundation, the owner of the Project +Gutenberg-tm trademark, and any other party distributing a Project +Gutenberg-tm electronic work under this agreement, disclaim all +liability to you for damages, costs and expenses, including legal +fees. YOU AGREE THAT YOU HAVE NO REMEDIES FOR NEGLIGENCE, STRICT +LIABILITY, BREACH OF WARRANTY OR BREACH OF CONTRACT EXCEPT THOSE +PROVIDED IN PARAGRAPH F3. YOU AGREE THAT THE FOUNDATION, THE +TRADEMARK OWNER, AND ANY DISTRIBUTOR UNDER THIS AGREEMENT WILL NOT BE +LIABLE TO YOU FOR ACTUAL, DIRECT, INDIRECT, CONSEQUENTIAL, PUNITIVE OR +INCIDENTAL DAMAGES EVEN IF YOU GIVE NOTICE OF THE POSSIBILITY OF SUCH +DAMAGE. + +1.F.3. LIMITED RIGHT OF REPLACEMENT OR REFUND - If you discover a +defect in this electronic work within 90 days of receiving it, you can +receive a refund of the money (if any) you paid for it by sending a +written explanation to the person you received the work from. If you +received the work on a physical medium, you must return the medium with +your written explanation. The person or entity that provided you with +the defective work may elect to provide a replacement copy in lieu of a +refund. If you received the work electronically, the person or entity +providing it to you may choose to give you a second opportunity to +receive the work electronically in lieu of a refund. If the second copy +is also defective, you may demand a refund in writing without further +opportunities to fix the problem. + +1.F.4. Except for the limited right of replacement or refund set forth +in paragraph 1.F.3, this work is provided to you 'AS-IS', WITH NO OTHER +WARRANTIES OF ANY KIND, EXPRESS OR IMPLIED, INCLUDING BUT NOT LIMITED TO +WARRANTIES OF MERCHANTIBILITY OR FITNESS FOR ANY PURPOSE. + +1.F.5. Some states do not allow disclaimers of certain implied +warranties or the exclusion or limitation of certain types of damages. +If any disclaimer or limitation set forth in this agreement violates the +law of the state applicable to this agreement, the agreement shall be +interpreted to make the maximum disclaimer or limitation permitted by +the applicable state law. The invalidity or unenforceability of any +provision of this agreement shall not void the remaining provisions. + +1.F.6. INDEMNITY - You agree to indemnify and hold the Foundation, the +trademark owner, any agent or employee of the Foundation, anyone +providing copies of Project Gutenberg-tm electronic works in accordance +with this agreement, and any volunteers associated with the production, +promotion and distribution of Project Gutenberg-tm electronic works, +harmless from all liability, costs and expenses, including legal fees, +that arise directly or indirectly from any of the following which you do +or cause to occur: (a) distribution of this or any Project Gutenberg-tm +work, (b) alteration, modification, or additions or deletions to any +Project Gutenberg-tm work, and (c) any Defect you cause. + + +Section 2. Information about the Mission of Project Gutenberg-tm + +Project Gutenberg-tm is synonymous with the free distribution of +electronic works in formats readable by the widest variety of computers +including obsolete, old, middle-aged and new computers. It exists +because of the efforts of hundreds of volunteers and donations from +people in all walks of life. + +Volunteers and financial support to provide volunteers with the +assistance they need, is critical to reaching Project Gutenberg-tm's +goals and ensuring that the Project Gutenberg-tm collection will +remain freely available for generations to come. In 2001, the Project +Gutenberg Literary Archive Foundation was created to provide a secure +and permanent future for Project Gutenberg-tm and future generations. +To learn more about the Project Gutenberg Literary Archive Foundation +and how your efforts and donations can help, see Sections 3 and 4 +and the Foundation web page at https://www.pglaf.org. + + +Section 3. Information about the Project Gutenberg Literary Archive +Foundation + +The Project Gutenberg Literary Archive Foundation is a non profit +501(c)(3) educational corporation organized under the laws of the +state of Mississippi and granted tax exempt status by the Internal +Revenue Service. The Foundation's EIN or federal tax identification +number is 64-6221541. Its 501(c)(3) letter is posted at +https://pglaf.org/fundraising. Contributions to the Project Gutenberg +Literary Archive Foundation are tax deductible to the full extent +permitted by U.S. federal laws and your state's laws. + +The Foundation's principal office is located at 4557 Melan Dr. S. +Fairbanks, AK, 99712., but its volunteers and employees are scattered +throughout numerous locations. Its business office is located at +809 North 1500 West, Salt Lake City, UT 84116, (801) 596-1887, email +business@pglaf.org. Email contact links and up to date contact +information can be found at the Foundation's web site and official +page at https://pglaf.org + +For additional contact information: + Dr. Gregory B. Newby + Chief Executive and Director + gbnewby@pglaf.org + +Section 4. Information about Donations to the Project Gutenberg +Literary Archive Foundation + +Project Gutenberg-tm depends upon and cannot survive without wide +spread public support and donations to carry out its mission of +increasing the number of public domain and licensed works that can be +freely distributed in machine readable form accessible by the widest +array of equipment including outdated equipment. Many small donations +($1 to $5,000) are particularly important to maintaining tax exempt +status with the IRS. + +The Foundation is committed to complying with the laws regulating +charities and charitable donations in all 50 states of the United +States. Compliance requirements are not uniform and it takes a +considerable effort, much paperwork and many fees to meet and keep up +with these requirements. We do not solicit donations in locations +where we have not received written confirmation of compliance. To +SEND DONATIONS or determine the status of compliance for any +particular state visit https://pglaf.org + +While we cannot and do not solicit contributions from states where we +have not met the solicitation requirements, we know of no prohibition +against accepting unsolicited donations from donors in such states who +approach us with offers to donate. + +International donations are gratefully accepted, but we cannot make +any statements concerning tax treatment of donations received from +outside the United States. U.S. laws alone swamp our small staff. + +Please check the Project Gutenberg Web pages for current donation +methods and addresses. Donations are accepted in a number of other +ways including including checks, online payments and credit card +donations. To donate, please visit: https://pglaf.org/donate + + +Section 5. General Information About Project Gutenberg-tm electronic +works. + +Professor Michael S. Hart was the originator of the Project Gutenberg-tm +concept of a library of electronic works that could be freely shared +with anyone. For thirty years, he produced and distributed Project +Gutenberg-tm eBooks with only a loose network of volunteer support. + +Project Gutenberg-tm eBooks are often created from several printed +editions, all of which are confirmed as Public Domain in the U.S. +unless a copyright notice is included. Thus, we do not necessarily +keep eBooks in compliance with any particular paper edition. + +Most people start at our Web site which has the main PG search facility: + + https://www.gutenberg.org + +This Web site includes information about Project Gutenberg-tm, +including how to make donations to the Project Gutenberg Literary +Archive Foundation, how to help produce our new eBooks, and how to +subscribe to our email newsletter to hear about new eBooks. + |